Page title

06
Dub
BREXIT vyvolává nejistotu
BREXIT vyvolává nejistotu
  • Kateřina Konečná
  • 318 Views
  • 0 Komentářů
  • Bez tagu

Rozhovor pro EurActiv.cz

Pokud jde o občany EU pracující v Británii, co konkrétně jim po vystoupení Británie z EU hrozí? O jaká práva mohou přijít, respektive na co je třeba se při vyjednávání zaměřit?

Je potřeba si ujasnit několik věcí. Ke konci roku 2016, pobývalo v Británii 3,35 miliónu lidí ze 27 členských států EU. Z toho 2 002 000 pracovníků, 223 000 důchodců a 102 000 nezaměstnaných a cca 656 000 zbývající kategorie, která pravděpodobně obsahuje především studenty. To jsou samozřejmě obrovská čísla, jejichž podstatnost si uvědomuje i britská vláda. Vzhledem k tomu, že britským parlament neprošel pozměňovací návrh, který by vládu zavázal, těmto lidem v Británii žijícím jejich současná práva ponechat, je jejich osud stále velmi nejistý a může se vyvinou několika velmi odlišnými směry. Do Brexitu bylo velmi zjednodušeně řečeno bez větších problémů možné v rámci svobody pohybu pracovníků a osob domluvit si práci, odcestovat a normálně tam trvale bydlet, pracovat nebo studovat. Zároveň zde po určité době byla taktéž možnost dosáhnout na sociální zabezpečení. Je více než pravděpodobné, že tyto výsady rezidentů mohou být razantně omezeny. To je samozřejmě přesně tou otázkou, která bude hlavním předmětem jednání. Nejsme sice v tak prekérní situaci jako např. Polsko, které má v Británii až milión občanů, jejichž návrat do vlasti by byl asi problémem, ale i tak se naši lidí počítají na tisíce. Je jasné, že svoboda volného pohybu pracovníků směrem do Británie skončí. Moc si nedokážu představit scénář, kde by tohle nebylo omezeno. Klíčové je, aby těm co již v Británii před Brexitem žijí, tak zůstali práva, které požívají a to zejména směrem k tomu, aby zde mohli nadále pracovat, aby zůstali součástí sociálního zabezpečení, do kterého roky přispívali a co je asi nejdůležitější, tak aby v případě, že se rozhodnou pro návrat do vlasti jim byla garantována možnost přesunu jejich důchodového zabezpečení do našeho systému. Což je věc, která je dle dnešních pravidel EU zcela samozřejmá, ale v rámci vyjednávání o Brexitu bude taktéž na stole. Věřím tomu, že je v samotném zájmu Británie postarat se o tyto lidi, neboť jejich pracovní trh je není schopen nahradit. Co se týče pozdějších příchodů pracovníků z EU po aktivaci čl. 50 tak tam zůstávám velmi skeptická a spíše bych řekla, že těmto lidem nebude již garantováno vůbec nic.

 

Ministr Lubomír Zaorálek před pár dny mluvil o tom, že je třeba regulovat pohyb pracovní síly v EU, zejména pak bojovat proti levné práci. Souhlasíte s ním?

ČSSD ukazuje, že se nachází v hluboké programové krizi a je ochotna udělat vše ve snaze zabránit volebnímu debaklu. Lubomír Zaorálek jde proti dlouhodobým zájmům České republiky, Evropské unie, svým dřívějším výrokům a nabízí výklad Brexitu, se kterým by souhlasil snad jen Nigel Farage.

Náš problém netkví nikoliv v migraci pracovníků z EU, kdo by také k nám chodil, když máme jedny z nejnižších mezd a platů v EU. Náš problém je naopak příliv pracovníků ze třetích zemí, který deformuje trh, vytváří tlak na nízké mzdy a v konečném důsledku způsobuje, že mzdy nerostou a všichni jsme na tom v průměru tak nějak špatně. Zaměstnavatelé se nám snaží drze tvrdit, že Češi nechtějí pracovat na pozicích, které nabízí, ale když se potom podíváte na pracovní podmínky těchto pozic tak zjistíte, že se pohybují někde na úrovni středověku. Češi by rádi pracovali, ale za podmínek tak, aby alespoň mohli důstojně žít. Zlovolnost tohoto systému se v plné nahotě ukázala např. v tzv. kauze Rohlík.cz. Jediné tedy na čem se shodneme je boj s levnou práci, nicméně recepty pana Zaorálka jsou zhruba tak platné jako přilívání benzínu do ohně, který vám stravuje váš dům.

 

Co to je sociální dumping a jak proti němu bojovat?

Sociální dumping je přesně ten postup, který jsem popsala ve své předchozí odpovědi. Zaměstnavatel uměle drží mzdy na absolutně nejnižší možné zákonné úrovni, a když nemůže sehnat za těchto podmínek zaměstnance, tak se začne pohybovat v šedé zóně a zajistí si pracovníky ze třetích zemí, kde je situace ještě více katastrofální než u nás. Kterým platí na roku, ale oficiálně jim platí minimální mzdu a neodvádí do systému sociálního zabezpečení takřka nic. To v konečném důsledku vytváří to, že nikdo není tlačen ke zvyšování mezd, protože ochotného cizince, co bude pracovat za těchto podmínek, najdete lehce. Jakmile není vytvořen tlak na růst ani od spodu, z těchto nekvalifikovaných míst, nemůže se samozřejmě zvedat mzda na těch kvalifikovanějších. Celý tento systém ústí samozřejmě v situaci, kdy se mají mít Češi podle všech statistik dobře, ale na své peněžence to nepoznají a jsou všichni tak nějak stejně chudí.

 

Pokud dáme stranou pracovní právo a samotná práva unijních pracovníků, o jaká práva mohou přijít občané mající v Británii trvalý pobyt?

Právo v rámci sociálního a zdravotního pojištění a zabezpečení, v důchodovém systému. Právo volit v lokálních volbách na úrovni obcí. Právo, aby tam jejich děti studovali dokonce takové detaily typu uzavřít tam pojistku, založit si bankovní účet, registrovat vozidlo, používat řidičky průkaz EU a tisíce a tisíce každodenních práv a situací které využívají a prožívají atd. Je toho opravdu hodně a rozhodně není v žádných lidských silách teď veškeré aspekty této problematiky popsat. Zde v EP jsou v případě momentálně stovky stran analýz, v rámci který se vytváří seznamy práv a zákonů a dalších předpisů, které Brexit postihne.

 

Měla by podle vás být tato debata související s brexitem počátkem rozsáhlejších debat a právech občanů EU v jiných členských státech? Potřebuje tato oblast celkovou reformu?

Měla by být podkladem pro celkovou strukturální reformu EU a zakládajících smluv, ideálně bez toho aniž by došlo ke ztrátě základní výdobytků integrace.  Proto bych v tomto případě byla velmi opatrná a spíše bych byla proti tomu, aby se tato kapitola nějak výrazněji otevírala. Samozřejmě výjimky debaty a celoevropské minimální mzdě.

Jsem poslankyně – díky vám, pro vás a s vámi.