Page title

17
Dub
Jak vypadá můj pracovní den?
Jak vypadá můj pracovní den?
  • Kateřina Konečná
  • 75 Views
  • 0 Komentářů
  • Bez tagu

Je to více než 8,5 roku, co jsem naposledy (po tehdy minimálně čtyřech návštěvách týmu Miloslava Ransdorfa) procházel budovami Evropského parlamentu v Bruselu či Štrasburku. Ne že by pak nebylo pár dalších příležitostí, ale nějak chyběla motivace. I když s naší novou lídryní poslední eurokandidátky z roku 2014 Kateřinou Konečnou jsme si slibovali realizaci reportáže »Jeden den europoslankyně« už pár let. Konečně se to povedlo v úterý 10. dubna po slyšení frakce GUE/NGL na téma »Aktuální agendy – bezpečnosti, militarizace a obrany«.

Katka Konečná byla v době, kdy slyšení v devět hodin ráno začalo, ještě někde na letišti, takže jsem se lekl, zda nakonec neletí do Bruselu jen kvůli mně – neboť ve středu měla v Praze neodkladné pracovní povinnosti završené účastí na semináři o Karlu Marxovi. A ve čtvrtek letěla tzv. na otočku do belgického sídla EP znovu… Naštěstí mě uklidnila, když během úterního odpoledne vedle času věnovaného Haló novinám stíhala ještě několik dalších povinností, a to navíc nezvládla kvůli nám jednání bura své frakce – jediné autentické levicové frakce v EP. I když se po ní ráno ve výtahu nové budovy Willyho Brandta šéfka frakce Gabi Zimmer (Die Linke.) ptala Ondřeje Mádra, jednoho z asistentů této konfederální skupiny. Gabi Kateřině říká hezky »Katherina«… Byla ujištěna, že Katka přijede, ale ani nevím, jestli se nakonec v to úterý vůbec viděly. Určitě to ovšem dohnaly o dva dny později.

Spí tři hodiny

Ne, nebojte, není zcela normální, že Kateřina létá do Bruselu tam a zpátky dvakrát během jediného týdne. Obvykle létá »jen« jednou, a to právě od úterý do čtvrtka, ve zbytku času se kandidátka na předsedkyni ÚV KSČM aktivně věnuje své poslanecké i stranické agendě doma, a to zdaleka nejen na severu Moravy, ve svém Slezsku. A maká většinou i o víkendech – přestože má doma malého 2,5letého šikulu. Ale prostě tak nějak stíhá všechno. I za cenu, že dost často spí jen tři, 3,5 hodiny! Práce ji ale nabíjí. Hlavně setkání s voliči, s obyčejnými lidmi »zdola«.

A co všechno tedy stíhala během našeho úterka? V parlamentu se objevila po 10. hodině, ve své kanceláři zapnula počítač, aby během dne vyřídila aspoň několik desítek mailů (pochopitelně převážně v angličtině), zapnula také televizi, kde automaticky naběhl kanál ČT 24 (i hodinu a půl vzdušnou čarou od ruzyňského letiště chce vědět, co se právě děje doma), no a samozřejmě neopomněla zkontrolovat dva ze svých aktuálně 12 asistentů. Dva, kteří na rozdíl od ní musí většinu svého času trávit v Bruselu (takže tu i bydlí, zatímco Kateřina při třídenních euroštacích spí v hotelu) a být její hlavou, ba i rukama i nohama zejména v době, kdy Katka pracuje nebo se stará o syna doma. Filip Molnár (takový P. R., komunikátor a spojka v jednom) a Petr Karola (legislativní mozek Katčiny poslanecké kanceláře), oba ani ne 30letí sympaťáci plní elánu a energie, které jejich práce baví stejně jako Konečnou, opět nezklamali. Kastlík s papírovou poštou samozřejmě nejenže nepřetékal, ale byl jako obvykle prázdný, tj. vyřízený/vyřizovaný, žádné stížnosti, resty, natož prostoje. Přestože jsou oba mladí muži navenek každý jiný, tvoří perfektní tým a jejich soužití ve společné kanceláři, sousedící s tou Konečné, dokládá pohodu v celém Katčině týmu.

Oběd, plasty a fešák Míša

Sotva jsme se poté, co mě do správného patra ve správné budově »předala« další asistentka frakce Sylva Neníčková, s naší Katkou pozdravili (což se tentokrát muselo obejít bez tradičního přátelského objetí), už jsme běželi na rychlý pracovní oběd. »Nestresuj se, jez v pohodě, tady nikdo nevyšiluje. Je tu hodně jižanských národů, takže se naštěstí pár minut sem, pár minut tam neřeší. I když doma nemám ráda, když někdo chodí pozdě, tady si na akademickou čtvrthodinku zvykneš rychle,« uklidňuje mě několikrát Katka, jakkoli s téměř plným talířem vím, že se přece máme každou minutu začít přemisťovat komplexem několika hlavních budov »Stanice Evropa«, jak se v Bruselu zdejšímu bludišti přezdívá, do knihovny EP v budově Altiera Spinelliho. Tam bude probíhat diskuse hlavního vyjednavače EU pro jednání s britskou vládou o vystoupení Spojeného království z Unie Michela Barniera o otázkách životního prostředí nejen v souvislosti s brexitem. A Kateřina je z pozice členky Výboru pro životní prostředí EP spolusvolavatelkou této diskuse, tak by se během ní v publiku měla aspoň na chvíli objevit (jak sama říká). Ale dorazila určitě také proto, že na Francouzi Barnierovi oceňuje kromě sympaťáctví mj. i to, že »je to fešák«…

Knihovnu mi Kateřina ukázala s obzvlášť velkým zaujetím. Má to tu ráda, najde, cokoli potřebuje, na vyžádání dostane od zaměstnanců rešerše na vše, nač si jen vzpomene. A pak už se vracíme do Brandta, kde sídlí v několika patrech frakce GUE/NGL a kde Konečná musí v 7. patře probrat s Petrem Karolou pozměňovací návrhy, připomínky k legistativním úpravám pro výbor pro životní prostředí, jindy zase pro výbor pro dopravu, kde je náhradnicí. A to jí ještě nedávno přibyla pozice místopředsedkyně zvláštního výboru pro postup Unie pro povolování pesticidů…

Filip Molnár nás pak doprovází na náměstíčko mezi budovami EP, kde probíhá šokující putovní výstava o plastech v našich znečištěných mořích a oceánech (určitě se k ní podrobněji vrátíme při samostatné reportáži o současném europarlamentu), oba oceňují, jak skvěle profesionálně je akce připravena. A protože do sousedního Parlamentária proudí za den desítky školních výprav, není taková putovní výstava po ruce vůbec od věci! Filip tu Kateřinu fotí smartphonem na její web www.konecna.cz, na sociální sítě i do pracovního tištěného Občasníku, který vychází cirka každé dva měsíce a jehož 4. a 6. číslo si ještě můžete vyzvednout třeba v 1. patře budovy ÚV KSČM v Praze.

Výbor a jednání s lobbistou

Zatímco Kateřina se s Filipem vrací do kanceláře řešit počítačovou a jinou pracovní agendu, já jsem tak na hoďku a půl »vyexpedován« právě do Parlamentária, které tu bylo zdarma otevřeno lidem z ulice relativně nedávno. Nechám se vyfotit automatem a poslat si fotku na mail, posbírám detailní brožury s mapičkami a další infopodklady, a protože už přece jen EP trochu znám autenticky zevnitř a na Brusel je výjimečně velmi hezky (slunečno), využívám toho a projdu si Stanici Evropa celou pěkně zvenku, in natura.

Po návratu do Brandta jdeme s Katkou na výbor životního prostředí, kam přijela singapurská ministerská delegace sladit společné politiky s Unií, protože země této oblasti si velmi dobře uvědomují, že zdravé přírodě zůstávají zatím mnoho dlužny. Přitom mají opravdu co schraňovat. Klenoty Indočíny a Oceánie byly po dlouhé desítky let nadnárodními monopoly doslova plundrovány.

Kateřina je diplomatickému pracovnímu jednání přítomna asi hodinku, pak přijímá ve své kanceláři zástupce LGBT komunity a odpovídá na všetečné otázky Haló novin (na které se dostane určitě minimálně na webu iHalo.cz) kolem migrace, kolem toho, zda současná Evropská unie je stále víc demokratická, nebo už spíš imperiální, ale i jak vypadají jiné její pracovní dny v Bruselu či při plenárních zasedáních EP ve Štrasburku. Právě tam se europoslanci i se svými euroasistenty a celou agendou přestěhovali zase na tento týden. A po sobotním X. sjezdu už Katka příští týden zase zamíří na letadlo do Bruselu…

Život ve vzduchu

Tenhle život ve vzduchu opravdu není žádná legrace, když v něm trávíte často víc času než na pevné zemi. A ještě když vám tu a tam nějaký »zasloužilý« antikomunista mezi spolucestujícími vynadá za to, že jste předním představitelem (resp. představitelkou) právě KSČM. Katka si z toho ale nic nedělá. Ví, že boj s předsudky po 41 letech minulého režimu je jednou z daní trnité cesty, na kterou se dala. Je však přesvědčena, že je to cesta správná – cesta, na níž obyčejným lidem může být užitečná nejvíc.

Roman JANOUCH

Zdroj

Jsem poslankyně – díky vám, pro vás a s vámi.