Page title

10
Led
Programové prohlášení vlády a problematika EU
Programové prohlášení vlády a problematika EU
  • Kateřina Konečná
  • 178 Views
  • 0 Komentářů
  • Bez tagu

Na stole máme první výsledek Babišovy vlády, je jím programové prohlášení, se kterým chce získat důvěru poslanců. Jistěže pro získání důvěry poslanců není důležité jen programové prohlášení, ale přeci jenom nám to něco napoví, jak se chce vláda v následujících letech chovat.  Vzhledem k tomu, že i v případném druhém pokusu o sestavení vlády bude podle prezidenta Zeman nejspíše pověřen opět Andrej Babiš, můžeme očekávat, že se vláda podle záměrů již tohoto programového prohlášení bude chovat mnoho měsíců. Kolegové jistě rozeberou programové prohlášení ze svého odborného pohledu, já se zaměřím na část týkající se Evropské unie a zahraniční politiky.

Je pro mě příjemným překvapením, že mohu mnohé body pochválit, neboť KSČM je prosazuje již dlouho. V minulé vládě, kde byl Andrej Babiš významnou součástí, se ale tyto body buď neprosazovaly, nebo jen nedůsledně řešily.

Prvním bodem je jasné odmítnutí kvót na přerozdělování migrantů.  Ovšem, byla to předchozí vláda, která si sama zavařila na tento problém, když se nechala přehlasovat v Radě ministrů (místo toho, aby problém přenesla na Evropskou radu). A v té době Andrej Babiš nijak nevystupoval proti této nešikovné politice vlády. Jsem zvědavá, jak si nyní Andrej Babiš s tímto problémem poradí. Správné je i to, že se vláda zasadí o řešení problému migrace v zemích původu, a zasadí se o ochranu vnějších hranic schengenského prostoru.

Druhým bodem je odmítnutí eura, ale ovšem velmi opatrné a ponechává si zadní vrátka, neboť nezpochybňuje závazek euro přijmout. KSČM nejenže v současné situaci odmítá euro, ale prosazuje také referendum o vstupu do eurozóny. Nebo se vláda Andreje Babiše bojí občanů zeptat?

Třetím bodem je podpora reformy EU, která ji potřebuje jako sůl. Ovšem vláda se rovnou nepřímo přihlásila k jedné variantě navržené Evropskou komisí: „cílem je, aby EU jako celek konala méně, ale efektivněji“.  Mantra „dělat méně, zato efektivněji“ zní sice obecně vzato jako rozumná, ovšem v kontextu debaty o tzv. pěti scénářích znamená jasné přiklonění ke scénáři 4, který se přímo jmenuje „Dělat méně, zato efektivněji“, bez toho, aby na toto téma došlo v České republice k debatě na politické i na občanské úrovni. Vláda České republiky by tuto debatu měla iniciovat, a ne se rovnou hlásit k jedné z variant, neboť tento scénář mluví o tom, že do roku 2025 je nutno realizovat následující kroky: „Evropská pohraniční a pobřežní stráž plně přebírá správu vnějších hranic. Veškeré žádosti o azyl zpracovává evropská agentura pro otázky azylu. Jsou vybudovány společné obranné kapacity. EU 27 naopak přestává být aktivní v těch záležitostech, v jejichž případě se řešení na úrovni EU považuje za méně přínosné, nebo v jejichž případě nebyla schopna splnit své sliby. To se týká oblastí, jako je regionální rozvoj, veřejné zdraví nebo určité oblasti zaměstnanosti a sociální politiky, které přímo nesouvisejí s fungováním jednotného trhu.“ EU se tedy do značné míry zredukuje na jednotný trh, jednotnou hranici, jednotnou azylovou politiku a jednotnou zahraničně-obrannou politiku, přičemž ztrácí ambici řešit sociální věci a zdraví občanů, a to jistě není v zájmu českých občanů. A minimálně by to mělo být podrobeno široké diskusi.

Čtvrtým pozitivním bodem je „prosazovat opatření, která povedou ke zvýšení efektivity boje proti daňovým únikům na dani z příjmů právnických osob a na DPH“. Tady mi chybí ještě závazek bojovat proti daňovým rájům, což je dnes v EU velký neřešený problém.

Rovněž oceňuji, že se vláda chce věnovat tématu „posílení zastoupení českých představitelů v institucích a orgánech Evropské unie a lepší spolupráci s těmi stávajícími“. Jedná se o problematiku, která je z hlediska České republiky dlouhodobě podceňována a často je to velmi citelně negativně znát při vyjednávání na evropské úrovni.

Z hlediska dalších mezinárodních vztahů programové prohlášení konstatuje, že: „podpoříme postupnou integraci Západního Balkánu do EU“. Integrace Srbska a dalších zemí Balkánu musí být prioritou pro českou diplomacii a mělo být explicitně vyjádřeno i v programovém prohlášení.

Tímto se už dostávám k negativům programového prohlášení. Tím hlavním je opětovná mantra zdůrazňování našeho členství v NATO, jako by minulá léta neukázala, že NATO krize řešit neumí a naopak je ještě vyvolává. Pod taktovkou USA vznikl chaos v severní Africe a na blízkém východě a tento chaos způsobil migrační krizi, se kterou se potýkáme dodnes. Další mantrou je vyzdvihování důležitosti obchodních vztahů s USA. Přitom navrhovaná obchodní smlouva TTIP by znamenala velká negativa pro české občany.

Programové prohlášení vyjadřuje i závazek zvýšení naší účasti v Iráku, Afganistánu a v Pobaltí. Takže vláda bude podporovat další výboje NATO ve světě a podporovat zvyšování napětí s Ruskem. Potom nevím, jak vláda myslí svou větu, že se chce účastnit „diskuze o budoucích vztazích s Ruskou federací“.

Místo toho by česká vláda měla jasně deklarovat, že se chce podílet pouze na těch operacích, které skutečně slouží k zachování míru, a které jsou schváleny a zcela v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Musím říct, že bych se ráda spoléhala na mezinárodní právo, ale bohužel i v české republice máme jeho různé vykladače, jak jsme měli možnost vidět například při uznání Kosova, a proto by nám příliš vágní formulace o něm neměla stačit. Co se týče Ruska je třeba se také ptát proč vláda nenašla odvahu a nedala si závazek bojovat proti nesmyslným sankcím, které poškozují nejen vzájemné vztahy, ale i naše firmy. Negativně vnímám i zdůrazňování důležitosti „východního partnerství zejména spolupráce s Ukrajinou“. Za současné situace, kdy na Ukrajině vládnou extrémisté, bych minimálně viděla potřebu zmínky o nezbytnosti změn v ukrajinské politice jako podmínku spolupráce.

Dost neujasněně působí i prohlášení, že česká vláda bude chtít „pro prosazení svých priorit usilovat o vytváření nových aliancí a uskupení“. To je samozřejmě z hlediska reality EU nutné; problémem je, že programové prohlášení navíc vypíchlo Německo a Francii. Tyto země jsou sice nesporně tahouny EU, ale to je dáno primárně faktem, že jsou tahouny eurozóny. Česká republika by si u nich pomohla pouze jasnou deklarací toho, kdy přijme jednotnou evropskou měnu, což vládní prohlášení zcela správně odmítlo. Obměkčit Francii a Německo by poté mohla pouze přistoupení k systému kvót na rozdělování uprchlíků, což je pro nás opět nepřijatelné. Čili mi není jasné, jak toto dle vládního prohlášení „strategické partnerství“ chce kultivovat.

Jako je tomu vždy, papír snese leccos, takže teprve uvidíme, co z toho Babišova vláda reálně bude opravdu prosazovat a co zůstane jen deklarací. Víme, že Andrej Babiš je schopný své názory měnit podle situace, jak se mu hodí, takže tady aspoň máme na papíře jeho sliby, které mu můžeme připomínat.

 

Jsem poslankyně – díky vám, pro vás a s vámi.