Page title

30
Kvě
Spor o Marrákešskou deklaraci a pomoc Africe 
Spor o Marrákešskou deklaraci a pomoc Africe 
  • Kateřina Konečná
  • 357 Views
  • 0 Komentářů
  • Bez tagu

V minulém týdnu rozvířily politické vody informace, že Marrákešská deklarace může způsobit příliv migrantů z Afriky do České republiky. Situace se takto nemá, ale přesto stojí za to podívat se blíže na tento text. Kritizovat na něm je opravdu co. 

Marrákešskou deklaraci podepsaly státy EU se státy Afriky a navazuje na již dříve přijaté deklarace a prohlášení v rámci dialogu o migraci a rozvoji.

Nejdříve je třeba zdůraznit, že deklarace je nezávazná. Jenže proč by měl stát podepisovat i nezávazné dokumenty, které jsou problematické? Příště se kvůli podpisu na této deklaraci může Česká republika dostat pod mezinárodní tlak, aby podepsala závazný dokument s odkazem, že již jednou s podobnými principy souhlasila.

Marrákešská deklarace popisuje různé vhodné způsoby zacházení s migranty v různých situacích a obsahuje 5 částí.Všechny části by stály za zevrubné prozkoumání. Například  část 1, která se zabývá přínosy migrace pro africké země, se nepochopitelně věnuje otázce posílání plateb do zemí původu. Jakkoli je to palčivý problém, rozhodně není klíčový při debatě o rozvoji afrických zemí. Některé z částí jsou i velmi aktuální, jako část 4, která se věnuje nelegální migraci, a část 5, která se věnuje zpětnému vracení migrantů do zemí jejich původu. V textu se vydatně hovoří o posílení policie, soudů a dalších institucí. Všem nám je dlouhodobě jasné, že proti kriminálním organizacím, které pašují lidi, je třeba tvrdě zasáhnout, ať už se tak děje mezi Afrikou a Evropou nebo na území těchto dvou kontinentů, v textu však není  ani slovo o příčinách migrace, o vykořisťování a o úsilí, které mají partneři vyvinout, aby lidé nikam utíkat nemuseli. Hospodářská práva, nejsou vůbec součástí této deklarace.

Nejproblematičtější je druhá část dokumentu! Ta jasně deklaruje podporu legální migrace z Afriky. A vůbec celým dokumentem se vine přesvědčení, že migrace je žádoucí a pozitivní. Toto je ostatně dlouhodobá strategie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky i mnoha evropských politiků.  Tuto část o legální migraci a mobilitě, jistě napsal někdo ze zástupců velkého průmyslu. Jde o podporu vzdělávání a získávání kvalifikací pro potřeby pracovního trhu jak v Evropě, tak v Africe. K tomu má být uvolněno co nejvíce překážek tak, aby pracovní síla mohla cestovat. Věta o lidských a sociálních právech je sice hezká, ale v praxi jde vlastně o výzvu k většímu vykořisťování pracovníků z Afriky.

Jenže musíme si klást otázku, co by mělo být pozitivního na migraci z Afriky do Evropské unie. Pro zjednodušení si migranty rozdělme do dvou kategorií. První jsou vzdělaní Afričané. Samozřejmě mnozí z nich dávají přednost klidnému životu v bohaté Evropě. Ale má být zájem EU i afrických států, aby tito lidé odcházeli z domovských zemí? Vysávání elit z rozvojových zemí podle mého soudu nepomůže ani rozvojovým zemím ani Evropě. Naopak naším zájmem má být jejich udržení v domovských zemích, aby pomohli rozvoji své země a zajištění její stability. Pak je tady druhá kategorie migrantů – nevzdělaná, často i negramotná. Je třeba se tedy ptát, co budou tito lidé v Evropě dělat? Jsou to lidé, kteří pocházejí i ze zcela odlišných kulturních podmínek. Evropské společnosti nerozumějí, tradice, zvyky a právní uspořádání mnohých evropských států jsou pro ně prázdným pojmem a jen s velkými obtížemi zde hledají uplatnění – někteří jej ani najít nechtějí. Tito lidé budou v Evropě nešťastní v horším případě, obrátí svou naštvanost proti Evropě. Navíc jsou pak pochopitelné i reakce většinové společnosti, neboť integrace takových migrantů je velmi problematická a často tito lidé žijí mnohdy ze sociálních dávek evropských zemí, což původní občany samozřejmě rozčiluje.

Výše uvedené jasně ukazuje, jak byli představitelé ČR opět nepřipraveni. Česká republika měla být podstatně více aktivní ve vyjednávání o Marrákešské deklaraci a nesouhlasit s takovýmto pojetím migrace z Afriky. Vyjádření ministra Metnara navíc jasně ukazuje, že moc netuší, s čím souhlasil. Není se ani čemu divit. Politika ANO je v tomto ohledu nejasná, jednou říká to, podruhé ono. Ministr Metnar zkrátka podlehl atmosféře vzletných slov na konferenci, která zakrývala pravou podstatu textu. Nicméně za to se ČR neschová – co je psáno, to je dáno. 

Politika KSČM jasně říká, že migrace musí být řešena spolu se sociálními a pracovními otázkami. Nechceme, aby byli lidé vláčeni tisíce kilometrů jen proto, že na tom mohou pašeráci a nadnárodní korporace vydělat. Africe je třeba pomoci, ale jak? Zde jsou čtyři návrhy, které by měli čeští i evropští politici vzít v potaz:

1)   Nevměšovat se do vnitřních poměrů afrických států nad nezbytné minimum, respektovat jejich kulturní odlišnosti a poskytovat pomoc zemím, které poskytnou svým občanům především sociální a ekonomická práva.  Již jsem několikrát uvedla, že se mi hnusí pojetí demokracie vyvážené na hlavních pušek a na raketách, což předvedly USA nejen v Sýrii, ale též s podporou Francie a Itálie i v Libyi. Znásilňování, vraždy, korupce a náboženský radikalismus zde převzaly vládu. Světový policajt způsobil chaos. V tomto kontextu je bizarní, když se v Evropském parlamentu zcela vážně debatovalo o dodržování práv homosexuálů v jedné ze zemí, kde se pravidelně opakují občanské války a hladomor.

2)  Zajistit africkým státům férový obchod, neboť jen tak mohou tyto země bohatnout. Nejde jen o to nemít cla na africké výrobky, ale také o to nezavalit dovozce haldou administrativních překážek, které zamezují dovozu zboží z tohoto regionu. V pořádku není, ani když v Evropě vypěstujeme přebytek nějaké zemědělské plodiny a vyvezeme ho do Afriky zadarmo jako rozvojovou pomoc. Tento postup EU už několikrát v minulosti přivedl místní africké zemědělce k bankrotu, protože ani s minimálními cenami nebyli schopni konkurovat, svou úrodu vyhodili a sami zchudli.

3) Poskytnout mladým Afričanům možnost vzdělání. Tyto země potřebují vzdělané elity schopné spravovat stát. Zároveň toto vzdělání by měli mít možnost získat přímo ve své zemi.

4) Technická pomoc – výstavba infrastruktury, budování přístupů k pitné vodě, výstavba škol, nemocnic.

Výše zmíněné náměty, jak pomoci Africe, ovšem často narážejí na zájmové skupiny v západní Evropě. Bohužel se tím otevírají dveře mocnostem, kterým jde především získání surovin a osud tohoto kontinentu je jim zcela lhostejný. Znovu opakuju postoj můj i KSČM – není možné, aby někdo rozvrátil země, vytěžil z nich bohatství a přehodil problémy na jiné (rozumějte evropské státy) – to Marrákešská deklarace opomíjí. Nezříkáme se odpovědnosti za podíl na rozvoji Afriky, ale ve středu našeho zájmu zůstane vždy český občan. A pro něj Marrákešská deklarace není pozitivním dokumentem.

 

Jsem poslankyně – díky vám, pro vás a s vámi.