Znáte Havířskou baladu, Robinsonku či Sirénu? Já ano, vy s největší pravděpodobností také. Otázkou je, kolik příštích generací si tato díla, respektive jejich autorku, vybaví. Zdá se totiž, že nám Marie Majerová obrazně řečeno mizí před očima. Touto možná přehnanou poznámkou se vracím ke kauze jejího rodného domu v Úvalech. V těch Úvalech, kde bylo při antikomunistickém tažení v devadesátých letech přejmenováno náměstí Marie Majerové na Arnošta z Pardubic. Stejně se jmenoval i někdejší kulturní dům, na který nemálo finančních prostředků sehnala sama spisovatelka. Slavnou rodačku – mimochodem, v polovině ledna uplynulo 50 let od jejího úmrtí a 1. února to bylo 135 let, co se v Úvalech narodila – nyní připomíná jen pamětní deska na jejím rodném domě. Ten čeká bourání a spolu s ním může zmizet i ona. Čím se významná česká prozaička provinila, že se jí nedostává úcty, jaké by si zasloužila? Odpověď je nasnadě: ve svém díle se zabývala špatným životním postavením žen a kritizovala sociální nespravedlnost. Vlastně se zdá být celkem logické, že se intelektuálové první poloviny minulého století až tak často nepřipomínají, případně, že se význam jejich práce překrucuje. To, proti čemu se bouřili tehdy, je opět aktuální. Moc bych si přála, aby má obava, že poslední připomenutí slavné rodačky v Úvalech má zcela zmizet, byla lichá. Raději bych se chtěla těšit na pozvání k odhalení pamětní desky na městské knihovně, která má na místě spisovatelčina rodného domu č.p. 18 vyrůst. Moc ráda ho přijmu.