20. listopadu uplynulo právě 25 let od doby, kdy byla přijata Úmluva o právech dítěte, která stanovila standard v ochraně práv dětí.
Je více než důležité, abychom udělali vše proto, aby i členské státy urychleně zaplnily mezery v uplatňování a upřednostňování dětských práv v legislativě a hlavně v praxi, protože ta nám stále nemilosrdně ukazuje, že je na čem pracovat a co napravovat.
Jako jasný příklad mohu uvést případ přebujelého systému sociálněprávní ochrany dětí v Norsku, kdy byli dva chlapci, kteří jsou občany České republiky a žijí s matkou v Norsku, na základě anonymního udání matce odebráni, a i přesto, že tato obvinění se ukázala jako nepravdivá, tito chlapci stále nebyli matce vráceni a uvízli v norském systému. Takových případů je ovšem mnoho.
Jako poslanci Evropského parlamentu bychom také měli apelovat na zřízení pozice ombudsmana pro dětská práva ve všech členských státech, proto aby byla zajištěna dětská práva ještě efektivněji.
Děti nemají tu volbu jako dospělí, ale jsou odkázány pouze na tu právní ochranu, kterou jim poskytujeme. Rezoluce je silná a odvážná, je na nás, zda ji budeme umět naplnit.