Bylo mi ctí být na Pražském hradě a moci oslavit nejvýznamnější den, který Česká Republika slaví. Jsem také moc ráda, že jsem mohla být u vyznamenání osobností, jejíž společným jmenovatelem je, jak řekl pan prezident, slovo tradice … Musím se zmínit alespoň o dvou z nich, které znám nebo jsem znala osobně. Především o Josefu Mandíkovi, dlouholetém kolegovi, kterého jsme před pár dny ztratili a navždy nám nám zůstane v srdcích. Pan „včelička“, jak se mu říkalo, byl nejen stejně pilný a pracovitý jako včely, které měl tak rád, ale také věčně optimistický a usměvavý. Paní velvyslankyně Eva Filipi je neskutečná žena, která i přes krutosti války zůstává tam, kde ji nejen naši občané potřebují, v centru Sýrie, v centru bojů. Patří jí dík nejen za její odvahu a statečnost, ale také za to, že se nikdy nezaprodala jedné straně, propagandě, ale vždy po celou dobu, co ji znám, hájila pravdu, a to i ve chvílích, kdy to rozhodně nebyla volba jednodušší cesty a ve chvílích, kdy nevěděla, co to pro ni samotnou může v budoucnu znamenat. Hájila zájmy naší země bez ohledu na sebe. A takto by se podle mne měli chovat všichni diplomaté a lidé, kteří nás reprezentují.
