Paní europoslankyně, Vy jste jako jedna z pouhých dvaadvaceti členů a členek Evropského parlamentu nehlasovala pro okamžité zastavení dodávek ruského plynu, ropy, uhlí i jaderného paliva. Proč?
Tak zásadní rozhodnutí není stejné, jako změnit značku bot, nebo vyměnit jeden obchod se smíšeným zbožím za druhý. Obvykle se před hlasováním snažím předvídat, jaké to bude mít dopady na normální lidi. A v tomto případě by ty dopady – na českou ekonomiku i české domácnosti – byly likvidační. Už nyní má celá řada rodin obrovský problém hradit náklady za energie a vytápění. I kdybychom – čistě hypoteticky – zvládli nahradit ruský plyn třeba zkapalněným plynem, tak jeho cena je asi 3 x vyšší! A to vůbec nemluvím o ekologické zátěži, kterou převoz tankery bude pro planetu Zemi znamenat.
Normálnímu člověku je jedno, odkud má teplo a světlo, ale zajímá ho, jestli si to může dovolit. Ale to europoslance, kteří hlasovali pro, zřejmě příliš nepálilo. Já ale proti nesmyslům a nespravedlnostem nikdy nepřestanu bojovat!
Aktuálně pracujete v Europarlamentu na Směrnici o spotřebitelském úvěru (Consumer credit directive). Proč o něčem takovém vlastně potřebujeme směrnici?
Současná směrnice o spotřebitelském úvěru pochází z roku 2008 a od té doby se trh s úvěrovými produkty výrazně změnil. Digitalizace vedla ke zvýšení dostupnosti úvěrů pro spotřebitele a k možnosti získat úvěr pouhými několika kliknutími na počítači či mobilu. Vynořily se nové digitální produkty, které naše právo nezná a při jejich využití není spotřebitel dostatečně chráněn.
Spotřebitel – dlužník…
Ano. Podle údajů České národní banky dlužily tuzemské domácnosti v minulém roce na spotřebitelských úvěrech cca 274 miliard korun. Vzhledem k tomu, jaká je situace s růstem nákladů na živobytí, tak v nejbližší době může strmě narůst počet dlužníků, kteří budou mít velké finanční obtíže. Ostatně dle různých průzkumů jen 20 % občanů věří, že se jim brutální zdražování, které vláda vůbec neřeší, podaří bez obtíží zvládnout. Takže 80 % lidí očekává problémy. To je děsivé číslo.
A jak s tím může pomoci směrnice?
Asi nejdiskutovanější součást této směrnice bude souviset s povinností zavést horní hranici úrokových sazeb nebo roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) právě u spotřebitelských úvěrů. To znamená, že by byla zákonem stanovena maximální výše úroku, jež lze po dlužníkovi vyžadovat, popř. maximální cena za úvěr, kterou dlužník musí zaplatit. Nemusím zde asi říkat dvakrát, že jako levicové političce, navíc s přihlédnutím k dluhovému eldorádu, které u nás poslední desetiletí panuje, tento návrh vítám a divím se, že v rámci boje proti lichvě, nebyl stanoven v naší zemi už dříve.
V souvislosti s tím, že se množí počet lidí, kterým pravidelně na konci měsíce chybí nějaká částka, rozmohly se tzv. mikropůjčky. I na ty je ve směrnici myšleno?
Právě ona stará směrnice vůbec neregulovala půjčky do cca 5 tis. Kč (200 EUR), přitom – jak ukazuje řada studií – tak jsou to právě ty nejmenší půjčky, jež jsou nejdražší a v kombinaci s jejich kumulací ohrožují spotřebitele a následně způsobují obrovské sociální problémy. . Nová úprava by se již tak měla vztahovat ve svém plném rozsahu i na tyto nejmenší půjčky, které přísnější úpravě dosud unikaly.
No dobře, ale tím, že zpřísníte směrnici problém těchto lidí nevyřešíte. Peníze jim budou stále chybět…
Právě proto v rámci svého mandátu prosazuji tzv. evropskou minimální mzdu. V ČR totiž máme už nějakou dobu evropské ceny, ba dokonce často ještě vyšší, ale platy, mzdy a důchody nám zůstaly české.
Myšlenku evropské minimální mzdy podporujete u několik let. V čem vidíte její pozitiva?
Už před volbami do Evropského parlamentu jsem o ní mluvila jsem jako o neoddiskutovatelném sociálním a kulturním základu pro důstojnou práci napříč Evropou. Bude sloužit jako efektivní nástroj proti pracující chudobě. Navíc minimální mzda, a to se bude týkat i té evropské, ovlivňuje úroveň odměňování také ostatních pracujících.
Co by srovnání měsíční minimální mzdy napříč EU znamenalo pro nízkopříjmové české pracující?
Česká minimální mzda patří k nejnižším v Unii. Výsledkem harmonizace proto může být to, že se u nás zvýší o několik tisíc korun. Čeští občané by na ní tak jednoznačně vydělali. A pro všechny Evropany to bude znamenat, že ať už budou lidé žít a pracovat kdekoli, čeká je jistota, že za svou práci dostanou důstojnou odměnu.
Je dobré o ní mluvit nyní v době krize?
Právě naopak. Kdy je lepší tlačit na vyšší minimální mzdu než v momentě, kdy máme už třetí krizi za sebou? Nejdřív tu pandemickou, pak energetickou a teď způsobenou událostmi na Ukrajině. Dopady na nejméně vydělávající zaměstnance mohou být katastrofální. Jejich podporou také zvýšíme kupní sílu, co je v důsledku dobře pro všechny.
Daří se třeba nyní v Evropském parlamentu prosazovat něco, co se dlouho odkládalo?
Po celých deset let tlačil Evropský parlament na to, abychom měli na evropském trhu univerzální (jednotné) nabíječky. Současnou praxi známe z našich domovů – máme všichni jeden šuplík či krabici, ve které máme naprosto nepřehlednou směsici nabíječek a nemůžeme si vzpomenout, která byla k čemu. Nejedná se přitom pouze o mobilní telefony, ale i o tablety, fotoaparáty, sluchátka, přenosné reproduktory, ruční herní konzole apod.
Taktéž se daří v důsledku pandemie prohlubovat spolupráci v oblasti zdraví. Já se oblasti zdravotnictví roky věnuji a jsem velmi ráda, že věci jako hromadné nákupy léků na vzácná onemocnění či proti rakovině přestávají být tabu. Takové nákupy totiž povedou ke snížení ceny těchto extrémně drahých léčiv, což zlepší jejich dostupnost pro české pacienty.
Jednotné nabíječky zní dobře, ale jaký to bude mít reálný přínos?
Odhaduje se, že pouze nabíječky mobilních telefonů představovaly v roce 2018 přibližně 11 000 tun elektronického odpadu! Pokud se stane to, co si Evropský parlament přeje a dojde k povinnému zavedení nabíjecího portu USB typu C, pak se to také projeví ve snížení výdajů spotřebitelů za tyto položky o přibližně 250 milionů EUR ročně, což je v přepočtu téměř 7 miliard korun v kapsách spotřebitelů navíc. Díky jednotným univerzálním nabíječkám můžeme jen získat.