V sobotu 27. září jsem se zúčastnila slavnostního otevření Fakulty pedagogiky Vysoké školy manažerské ve Varšavě v Karviné.
Můj projev na slavnostním otevření:
Vaše Magnificence, vážení hosté, absolventi a absolventky, dámy a pánové,
dovolte, abych v tento slavnostní okamžik popřála hodně úspěchů nejen vám, promujícím studentům, ale i nově ustavené Fakultě Jana Amose Komenského Karviná Vysoké školy manažerské ve Varšavě. Jsem si vědoma, že většina z vás úspěšných absolventů i vašich blízkých netrpělivě čeká na okamžik, kdy slavnostní promocí získáte satisfakci za noci strávené nad skripty, nervozitu před zkouškami i za únavu, kterou jste překonávali především těsně před státnicemi. Přes to bych v tuto chvíli chtěla připomenout, jak významný okamžik vy, mateřská fakulta i tento region právě prožíváte.
Je to jen pár let, co se také poslanci Evropského parlamentu účastnili v nedalekém Těšíně odstranění hraniční závory. Nikdo v té době asi nedokázal odhadnout co všechno dobrého, mimo ekonomických pobídek, s sebou přinese odstranění hranic mezi členskými státy Evropské unie. My jsme zde dnes svědky konkrétního příkladu odstranění hranic ve vědě, vzdělávání a sociální práci, tedy v pravém slova smyslu odstranění hranic mezi lidmi…
Odstraňovat bariéry – to je patrně hlavní úkol, který vám vštěpovali vaši pedagogové, ať už v oboru sociální práce, pedagogiky nebo resocializace. Je příznačné a zároveň významné, že zde dnes budou promováni poprvé studenti distančního vzdělávání. Tedy odborníci, kteří už dnes s klienty v praxi pracují, kteří si doplňovali své vzdělání, aby naplnili legislativní podmínky oboru, požadavky zaměstnavatele ale i proto, aby byly do praxe náležitě vybaveni také teoreticky.
Neřekla bych nic nového, pokud bych zde připomněla, že sociální situace v Moravskoslezském regionu stejně jako v podobných regionech ČR, Slovenska i sousedního Polska dává zapravdu strategii managmentu vaší vysoké školy. Odborníků v oblasti sociální práce a sociální pedagogiky bude velmi potřeba i v budoucnu!
Na nás, poslancích na národní i evropské úrovni nyní je, abychom se snažili vytvořit vám pro vaši práci odpovídající podmínky. Zatím totiž můžeme jen smutně konstatovat, že i když je úroven našich pedagogů, sociálních pracovníků i vědeckých týmů vysoká a mezinárodně respektovaná, jejich pracovní podmínky a ohodnocení jsou často stejně mizerné, jako životní situace jejich klientů. Nikdo z nás nemůže slíbit změnu okamžitě. Ale nikdo z nás by ještě před deseti lety nečekal, že zájemci o studium sociální práce nebudou muset čekat i několik let, než vůbec budou ke studiu přijati…
Přeji vám tedy, ať se začnou plnit všechna vaše očekávání spojená se studiem i očekávání pracovní a soukromá. A přeji vám, abyste i pak uspěli. To nejtěžší co s sebou studium v praxi přináší není rutinně poznat, rozebrat a vyřešit odborný problém, ale vyznat se v sobě. Zvláště pak, když vás čas strávený studiem přiměje přemýšlet o vlastní práci, o jejím smyslu…
Věřím na náhody. V době, kdy jsem si nejvíce lámala hlavu čím vám dát najevo respekt k vaší práci, dostala se mi do rukou útlá knížka Alberta Schweizera s názvem Nauka úcty k životu. Významný nositel Nobelovy ceny v ní zdůrazňuje, že úcta k životu žádá, abychom vždy nějak a něčím byli lidmi pro lidi… A zároveň varuje : Buď připraven na zklamání. Kdo si předsevezme konat dobro, nesmí čekat, že mu proto lidé uklidí z cesty kamení, nýbrž musí být připraven na osud, že mu nějaké do cesty navalí.
Pokud se tak stane, mějte na paměti, že je to i součást profese, kterou jste si zvolili a že je to právě ta součást profese, za kterou si už dnes zasloužíte náš obdiv a poděkování. V tuto chvíli by další věty byly zbytečné, rozloučím se tedy s vámi opět myšlenkou Alberta Schweizera, který zdůrazňoval, že skutečná úcta k životu a člověku začíná tam, kde končí slova…