/ Publikováno v Články, Evropská unie, V médiích

The Parlament Magazine: Biofuels revision ‘taken hostage’ by lobbyists

Despite intense lobbying, Kateřina Konečná is confident that parliament’s political groups can reach a compromise on revising the ILUC biofuels directive.

The revision of the indirect land use change impacts of biofuels directive (ILUC) is, in my opinion, one of the most important, controversial and problematic legislative documents that the European parliament’s environment, public health and food safety committee will have to deal with during this legislature. The current proposal seeks to address the overall very dismal situation of biofuels production, in terms of the elements used and waste management. According to the available information, it is clear that the previous revision was either deliberately distorted due to lobbying pressures, or was not well thought out and supported by relevant data. It can be said that the EU has concluded that the current legislation on the first generation of biofuels is a failure, which instead of helping the environment, air purity and climate, has led to them being even more detrimental than burning traditional fossil sources. Pressure from lobbyists and organisations across the EU, the lack of sufficiently sound scientific data and conflicting scientific studies often funded and carried out by biofuels producers, have complicated and threatened the current revision process. My assistants and I have received countless phone calls, emails and letters from various lobbying groups and NGOs requesting meetings. From my point of view, there are four main issues the revision must deal with. First is the proposed threshold of six per cent of energy consumption in transport in member states by 2020. Negotiations are currently taking place in the council and parliament, with some wanting to bring this threshold up, and others wishing to reduce it. The second challenge, and probably the most controversial, is the ILUC concept. At present, there is a lack of adequate independent studies on which the numbers for ILUC emissions could be firmly based. This is something not only the member states agree on – even certain NGOs have pointed out this problem. Third, is the proposed fixed share of 2.5 per cent of final energy consumption by newer biofuels in transport in some member states. It is with the fourth problem that the power of lobbyists within the European parliament becomes particularly apparent. Annex IX of the document contains a list of supported input components for advanced generation biofuels, as certain first generation biofuels, that will be included in the calculations for the overall caps. Currently, 81 amendments have been made to this annex alone, which does not exceed one and a half pages. In my opinion, it is clear that it has been taken hostage by lobbyists. The ongoing negotiations in parliament have largely been focusing on these friction areas. Therefore, we as shadow rapporteurs have been treating this issue with maximum caution, as we are fully aware of the impact it could have not only on the environment, but also on employment. The EU has already made one mistake regarding this revision – we cannot afford to fail again. I expect further negotiations to be long and complex, but I truly hope we will be able to reach a compromise between the different political groups, in order for parliament to have the strongest possible mandate for future talks with the commission and council.
Zdroj

Změna směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, která je široké laické i odborné veřejnosti známa po zkratkou ILUC, je dle mého názoru jedním z nejdůležitějších a zároveň nejkontroverznějších a nejproblematičtějších legislativních dokumentů, který budeme v tomto období v rámci ENVI výboru řešit. Proč si to myslím? Současný návrh se snaží řešit celkově velmi neutěšenou situaci ohledně produkce biopaliv, pěstování surovin k jejich výrobě a nakládání s odpady, které se k jejich výrobě užívají. Dnes už je dle dostupných dat jasné, že předchozí úprava byla při své přípravě buď záměrně pokřivena nátlakem lobbistů, nebo nebyla od začátku vůbec dobře promyšlená a podložená relevantními daty. Lze říci, že EU došla k závěru, že současná úprava biopaliv první generace je obrovský průšvih a místo toho aby životnímu prostředí, ovzduší a klimatu napomáhala, ničí ho více než kdybychom používali ke spalování obyčejná fosilní paliva.

Nátlak všech lobbistických společností a organizací napříč celou EU a nedostatek dostatečně podložených vědeckých dat i protichůdné vědecké studie, často financované a provedené samotnými výrobci biopaliv, komplikují a ohrožují tvorbu opravné novely znovu i teď. Dnes bych už snad ani nespočítala, kolikrát jsem byla já nebo mí asistenti vystaveni různým telefonátům, mailům a dopisům rozličných lobbistických skupin či nevládních organizací s žádostí o krátkou schůzku. Z mého pohledu jsou v rámci novely celkem čtyři neproblematičtější třecí plochy. V prvé řadě se jedná o zpravodajem navrženou hranici 6% spotřeby energie v dopravě v členských státech v roce 2020, kde se již teď jak na úrovni parlamentu tak zejména Rady vedou tvrdé boje o jeho změnu a to jak směrem dolů tak směrem vzhůru. Druhým, pravděpodobně nejkontroverznějším problémem celé novely je koncepce tzv. ILUC faktoru (pozn. emise vznikající při pěstování rostlin užitých později pro výrobu biopaliv), kdy v současnosti v podstatě neexistují dostatečné nezávislé studie na, kterých lze čísla o ILUC emisích pevně postavit, což tvrdí dokonce i některé nevládní organizace, nejenom samotné členské státy. Třetím neméně problematickým bodem je zpravodajem stanovený 2,5% podíl konečné spotřeby energie v dopravě v uvedeném členském státě z biopaliv vyšších generace. Čtvrtým problém, na kterém je nejlépe vidět sílu lobbingu v rámci Evropského parlamentu jsou změny Přílohy č. IX k celé novele, která obsahuje seznam podporovaných vstupních surovin pro biopaliva vyšších generací a druhy biopaliv první generace, která bude možné započítávat do celkových stopů. Jen na tuto přílohu, která sama o sobě rozsahem nepřesáhne více jak jeden a půl listu papíru, připadá v současnosti celkem 81 pozměňovacích návrhů a tato je dle mého názoru za rukojmí veškerých lobbingových organizacích co jich EU má. Výše uvedené třecí plochy jsou také hlavním předmětem v současnosti probíhajících politických jednání v rámci Evropského parlamentu. Proto k celé problematice přistupujeme jako stínový zpravodajové, s maximální odpovědností, obezřetností a vědomím obrovského dopadu nejenom na životní prostředí, ale i na pracovní místa v EU, neboť jednu chybu už EU v rámci této úpravy učinila a nemůžeme si dovolit selhat znovu. Proto ještě osobně očekávám další dlouhá a velmi složitá vyjednávání, avšak osobně si přeji a doufám, že se nám třecí plochy mezi názory jednotlivých politických skupina úspěšně podaří odstranit tak, aby měl Evropský parlament co nejsilnější mandát v budoucích, nevyhnutelných vyjednávání s Komisí a Radou.