Ve středu 18. března se na 20 000 demonstrantů zúčastnilo protestů proti otevření nového sídla Evropské centrální banky. Policie proti nim, jak už je zvykem, tvrdě zasáhla. Slavnostní hosté v nové budově ECB rušeni nebyli. Mario Draghi, současný prezident této instituce, se veleváženým hostů pouze omluvil za nepříjemnosti »tam venku«.
Trojka = sociální katastrofa
Jenže »tam venku« se odehrálo něco víc, než jen protest proti opulentní stavbě, která měří 185 metrů a stává se tak nepřehlédnutelnou dominantou na východě Frankfurtu. Demonstranti se sešli před touto institucí zejména proto, že byla a je součástí tzv. trojky (ECB, Evropská komise, Mezinárodní měnový fond). Toto shromáždění moudrých radilo posledních několik let Řecku a dostalo ho do situace sociální katastrofy.
Organizátoři protestu z mezinárodní platformy Blockupy (složenina dvou anglických slov block – blokovat a occupy – okupovat) své protesty popsali jasně: »Otevírá se nová fáze evropské politiky, fáze nesamozřejmosti a zmatku, kterou s sebou přinesla řecká vláda, jež se snaží přemoci doktrínu, že zde není jiné alternativy. Řecký příklad je pro nás signálem naděje: stále je v Evropě prostor pro prosazování významu solidarity, demokracie a obecně sdílených statků proti konkurenceschopnosti a neoliberálnímu řádu… Evropa pro nás znamená společnost založenou na solidaritě, evropskou minimální mzdu, základní příjem, všeobecné sociální zabezpečení a nepodmíněnou a neomezenou možnost pobytu pro migranty, a environmentální spravedlnost a ekologickou proměnu.«
Jen výtržnosti?
Nikdo se těmito otázkami pochopitelně nezabýval a mediální pozornost opět zůstala jen u »výtržností«. Přitom otázky, které organizátoři z Blockupy kladli, mají aktuální naléhavost. Celá Evropa totiž čelí problémům způsobeným hospodářskou krizí a neoliberálním způsobem vládnutí. První vláda, která se tomuto trendu postavila, vláda řecké SYRIZY, je pak řadou medií i politických institucí šikanována. V ČR je obvyklá nenávist o to silnější oč méně někteří novináři situaci rozumí. Těžko někdy posoudit, zda je větším bídákem ruský prezident Putin nebo řecký premiér Tsipras. Podle jednoho z nedávných článků si dovolil tento drzoun připravit představitele EU o spánek, když si vyžádal jednání o akutní hospodářské situaci své země.
Jako by toho nebylo málo, vytváří neutěšená hospodářská situace prostor pro krajní pravici. Více než kdy dříve je tak potřeba se všem projevům rasismu a nesnášenlivosti stavět.
Proti rasismu a fašismu
Svůj nepochybný význam v tomto směru má již třetí ročník Mezinárodních dnů akcí proti rasismu a fašistické hrozbě, které probíhaly v týdnu od 16. do 22. března. Na mnoha místech po celé Evropě se uskutečnily demonstrace a happeningy, debaty a výstavy. Také v Praze se debatovalo o tom, jak se proti této hrozbě postavit a jaká je situace v jiných zemích.
Krajní pravice se navíc snaží znovu navázat mezinárodní spolupráci skrze tzv. Mezinárodní ruské konzervativní fórum. Jeho účastníci jsou představitelé známých neonacistických a krajně pravicových stran z celého kontinentu – jako např. Zlatý úsvit z Řecka, Britská národní strana, Ataka z Bulharska, Forza Nuova z Itálie, Radikální strana ze Srbska, Národně demokratická strana z Německa a další. Jejich petrohradské setkání je vážným varováním. Snahy těchto organizací bychom neměli podceňovat, protože ačkoli zatím nemají sílu zasáhnout více do evropské politiky, nemusí to tak být vždy – resp. je na nás, abychom se postarali o to, že tito pohrobci strůjců 2. světové války zůstanou marginální a vysmívanou skupinou. I to je jedno z poselství Mezinárodního dne akcí, které v ČR zaznělo.