Čest památce padlých a popravných v Třešti

Za několik dní budeme vzpomínat 70. výročí osvobození Československa sovětskou Rudou armádou, na kterém se v západních Čechách podílela i spojenecká americká armáda. Připomeneme si osvobození, které zabránilo úplné likvidaci našeho národa. Zdálo by se, že poučení z druhé světové války jsou dostatečná. Tehdy si všichni prostí lidé, politici i národy slibovali – již nikdy!  
Bohužel, co bylo tenkrát, není dnes. Prožíváme dobu, kdy jsou zpochybňovány výsledky druhé světové války, kdy se ve světě znovu válčí, umírají civilisté, ženy, děti. Jsme přesvědčeni, že tento svět nemá jinou alternativu své další existence než v nastolení nových, mírových vztahů mezi kontinenty, státy, národy, ale i mezi lidmi. Lidmi různé barvy pleti, politických ideálů, různých zájmů, různého společenského postavení, různého přesvědčení, vyznání i víry. Chceme svět bez válek. Válka není a nesmí být východiskem při řešení sporů mezi národy, tak jako násilí není východiskem při řešení sporů mezi lidmi.  
Jsem optimista a věřím v lidský rozum. A věřím v náš národ – ten přece měl i v těžkých válečných letech své statečné vlastence, kteří bojovali na všech frontách druhé světové války, na východě i na západě, a bojovali i doma. Byli to muži a ženy, jejichž jména upadají v zapomnění, ale jen díky jim a díky statečné Rudé armádě jsme dnes zde a hovoříme česky. Jedním z nich byl velitel 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu armádní generál Ludvík Svoboda, jehož odkaz je třeba stále připomínat: „Nikdy nezapomeňte, jak lehce jsme svobodu ztratili a jak těžce a za cenu velikého úsilí a velikých obětí našeho a zejména sovětského lidu jsme ji dobývali zpět!“
Při osvobození Československa sehrálo významnou úlohu Květnové povstání. S blížícím se koncem druhé světové války zesílil domácí odboj a rostla odvaha lidí i jejich nesmírná touha po porážce nacismu. V oblasti Vysočiny však byla v závěru války situace velmi složitá, protože pro Schörnerovu armádu byla právě Vysočina významným strategickým prostorem obrany proti Rudé armádě a současně to bylo výhodné území pro uskutečnění posledního taktického záměru – organizovaného odchodu nacistů do zajetí k západním jednotkám
Také v Třešti byla ve škole umístěna jednotka wehrmachtu o síle asi sta mužů; ta však opustila město už v dubnu 1945. Tehdy byla Třešť rozrušena a pobouřena vraždou dvou mladých chlapců, kteří byli zavražděni příslušníky Jagdkomanda 19. dubna. Jejich pohřeb vyzněl jako tichá protifašistická manifestace. Dnem povstání proti okupantům se stal 5. květen – na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati. Během neděle 6. května padlo v potyčkách s Němci pět ozbrojených obránců města.
Následující den se k Třešti přiblížily elitní jednotky SS, které na okraji města postřílely osm jeho obránců. Obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékali a prchali do okolních lesů. Příslušníci SS vnikali do domů, zatýkali muže a odváděli je ke zdi školy. Ozvaly se výstřely popravčí čety. V posledních hodinách války bylo zastřeleno 34 mužů, dalších 24 mužů v Třešti a okolí padlo při střetech s Němci v posledních čtyřech dnech války. V poslední den války, 8. května, popravili nacisté Josefa Duška, poslední oběť války v Třešti.
Padesát osm mužů z Třešti a blízkého okolí patří mezi téměř půl milionu obětí československých občanů, kteří padli, byli umučeni nebo zavražděni nacisty. Chraňme památku všech, kteří položili životy za znovuobnovení Československé republiky, za samotnou existenci našeho národa. Protože lidé velice rychle a snadno zapomínají. Současné neonacistické aktivity i nebezpečné fašizující tendence oslovují především mládež – právě té je v prvé řadě nutné ukazovat, co byl nacismus, aby se něco podobného už nikdy nemohlo opakovat. Poznání minulosti je nezbytné i proto, aby se mladí lidé dokázali orientovat v současnosti – ve shodě se slovy někdejšího amerického prezidenta Thomase Jeffersona: „Historie tím, že lidi zpravuje o minulosti, umožňuje jim soudit přítomnost.“
Děkuji vám, že nezapomínáte a přišli jste uctít památku třešťských obětí války. Čest jejich památce.