Je to smutný příběh s dobrým koncem. Nemá smysl, abych více komentovala hrozné chování Barnevernu, to dělají jiní.
Důležitější mi přijde hrozné chování českých úřadů. Zdaleka to není první případ, kdy si rodiče stěžují na laxní chování Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a jejího ředitele Zdeňka Kapitána. Jsou to stále stejné stížnosti – Úřad doporučuje jednat s místními úřady a odmítá právně pomáhat a vytvářet diplomatický tlaku na zahraniční úřady. Přitom jde o české občany, kteří se dostali do tísně a potřebují pomoc českého státu. Jejich děti sice mají velmi často dvojí občanství, ale to neznamená, že se český stát má vzdát povinnosti pomáhat.
Ostudné je i chování Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zahraničí, které místo toho, aby přinutili Úřad pracovat ve prospěch českých občanů, si tento případ přehazovali jako horký brambor. Zejména ministryně prace a sociálních věci jako řídící ministerstvo měla dohlédnout na činnost Úřadu. Úřad tak nabídl nabídla pomoc až v okamžiku, kdy to nemělo smysl.
Ostře to tak kontrastuje s prací jiných státních orgánů, které se snaží českým občanům pomoci všemi prostředky.
Made with love by Kateřina Konečná © 2018
Výhradní odpovědnost nese poslanec, který tuto politickou a informační činnost financuje. Evropský parlament nenese odpovědnost za využití uvedených informací.