Jelikož mám v otázkách migrace blízko k názoru české vlády, nemohla jsem zprávu o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka, podpořit. Jednalo se totiž znovu o kvóty na přijímání uprchlíků, se kterými se nemohu názorově ztotožnit. Přestože soucítím s utrpením zejména syrských uprchlíků, považuji nucenou solidaritu za nepochopení vlastního smyslu solidarity, která přece musí být dobrovolná. Navíc naprosté minimum současných uprchlíků chce v České republice žít a já si nedokáži představit, jak bychom je ve 21. století drželi v naší zemi násilím. Česká republika už navíc dala domov uprchlíkům z mnoha východních zemí, zejména těm, kteří utíkají z občanskou válkou zničené Ukrajiny. Nyní se však zdá, že všechny instituce EU se však toto rozhodly nebrat v úvahu. EU si musí uvědomit, že její jedinou nadějí je co nejrychleji ukončit konflikty, které se staly katalyzátory dnešních událostí. Zdaleka ne všichni uprchlíci chtějí v Evropě zůstat. Chtějí se vrátit domů, ale tam by jim dnes šlo o život. Řešením nejsou kvóty ani nenávistná prohlášení ambiciózních politických nováčků či stárnoucích matadorů. Řešení celého problému leží tam, kde problém začal, v severní Africe a na Blízkém východě.
Made with love by Kateřina Konečná © 2018
Výhradní odpovědnost nese poslanec, který tuto politickou a informační činnost financuje. Evropský parlament nenese odpovědnost za využití uvedených informací.