Halonoviny „Evropa zleva“ Chtivost pravičáků nemá limity

 I po těch letech v politice mě stále dokáže zarazit, jak nesociálně mohou někteří pravicoví politici hlasovat. Chápu, že mají jiný pohled na svět a namísto hodnot preferují peníze. Solidarita je pro ně frází z cizojazyčného slovníku a podnikání a neviditelná ruka trhu milovaným a uctívaným Bohem, ale vždy jsem byla alespoň trochu vnitřně přesvědčena, že jejich chtivost má své limity. Doufala jsem, že když už budou ti nejbohatší pořádně napakovaní a nažraní, pak že si snad vzpomenou i na ty dole a v rámci sociálního smíru (jinou motivaci bych od nich neočekávala) pomohou i jim. Opak je bohužel stále pravdou. Díky, Thomasi! Minulý týden jsme na plenárním zasedání EP hlasovali o usnesení o naplňování cíle snižování chudoby s ohledem na zvyšování nákladů na domácnost. Text pocházel z Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, kterému předsedá zástupce naší politické frakce Thomas Händel. Jen občas se stane, že narazíte na text, u kterého spokojeně kýváte hlavou a máte dojem, že takřka každá změna by text zhoršila. Tento dokument však mezi tyto čestné výjimky patřil a já jsem se obávala toho, kterak si pravice s tímto sociálně ohleduplným textem pohraje a přetvoří a znetvoří ho do opaku. Zpráva byla například velmi znepokojena faktem, že mezi roky 2008-13 se v EU zvýšil počet osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením ze 117 na 122,6 milionů, a nezapomínejme, že podle organizace Oxfam žije v EU až 50 milionů lidí s těžkou materiální deprivací a nemají dostatečné peníze k vytápění svých domovů. Odmítli kroky k nápravě Zpráva proto navrhuje kroky k nápravě této neakceptovatelné situace. Členské státy jsou třeba vyzvány, aby se přidaly k moratoriu na odpojování vytápění v zimním období a zajistily tak, aby ve vymezeném zimním období nemohla být žádná domácnost odpojena od zdrojů energie a aby již odpojené domácnosti musely být znovu připojeny. Zpráva navíc zdůraznila, že chudoba starších osob představuje v řadě členských států vážný problém, a vyzvala proto tyto, aby provedly reformu svých penzijních systémů tak, aby zaručovaly patřičnou výši důchodů a udržitelnost a bezpečnost důchodových systémů. Domnívám se, že člověk, kterému skutečně leží na srdci budoucnost méně majetných a sociálně znevýhodněných, nemohl mít s touto zprávou sebemenší problémy. Usnesení totiž například konstatuje, že privatizace vodohospodářských služeb má nepříznivý dopad na domácnosti trpící nebo ohrožené chudobou. To sice chápu, že se pravicově smýšlejícím českým europoslancům nemusí líbit, ale na druhou stranu nechápu, jak mohou mít problém s daty od OSN, kterými byla informace podložena. Jak někdo může mít problém s vymycováním chudoby, energetické chudoby, zajišťováním dostupnosti vody a bydlení za ekonomicky dostupných podmínek? Čeští asociálové v EP Bylo pro mě proto skutečně šokujícím zjištěním, že proti této zprávě hlasovali tito čeští europoslanci a europoslankyně – Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Petr Ježek, Petr Mach, Pavel Telička, Evžen Tošenovský, Jan Zahradil a Jaromír Štětina. Všichni (až na kolegu Macha) se v hlasování přitom vzepřeli svým politickým skupinám a já nechápu, proč tak učinili zrovna u zprávy, která se věnovala tak citlivým tématům. Posílat peníze na Ukrajinu a na záchranu krachujících bank jim nevadí, ale snaha o eliminaci jednoho z největších problémů současné Evropy je jim zcela cizí. Přitom se tu bavíme o 122,6 milionech lidí. Copak samotné toto číslo nestačí, aby si i pravicoví politici uvědomili závažnost celé situace? Zdá se, že nikoliv, a to je smutná informace pro všechny, kteří neradi vidí, jak jedni hodují, zatímco druzí drkotají zuby v bídě. Kateřina KONEČNÁ