Paní předsedající, v říjnu minulého roku má frakce GUE/NGL na plenárním zasedání iniciovala bod o útoku vedeném Spojenými státy americkými na nemocnici Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu. Všichni jsme tehdy projevili soustrast a znepokojení nad touto tragickou a zbabělou událostí. Co se však od té doby stalo? Američané si celou událost vyšetřili interně a aféra umlkla stejně jako zničená nemocnice a hlasy pacientů a lékařů v ní.
Lékaři bez hranic od té doby bez přestání žádají, aby se do věci vložila Mezinárodní humanitární vyšetřovací komise. Tento mechanismus, který má pouze za úkol zjistit o incidentu co nejvíc informací, byl zaveden již v roce 1991 dodatkovými protokoly Ženevské úmluvy a nikdy, opakuju nikdy, nebyl reálně využit. Nástroj pro koncentraci informací tedy sice existuje, ale signatáři se ho stále bojí aplikovat, aby nevytvořili precedens.
Takže to může také znamenat, že prostě všichni jednou za čas akceptujeme, že budou nemocnice ničeny? Já doufám, že nikoliv. Pokud totiž nebudeme útoky vyšetřovat a jasně ukazovat na viníky, budou nemocnice ničeny i nadále. Tak, jak to dnes vidíme v Jemenu či Sýrii. Pro mě není uspokojivá odpověď Rady, že situaci monitoruje a podniká kroky. Já bych chtěla vidět řešení, protože pouze odstrašení těch, kteří to způsobují, může znamenat, že už to nikdy nebudou opakovat.