Směrnice o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší (NEC)

Nedávno jsme na výboru ENVI hlasovali o směrnici o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší (dále jen „NEC“). Jedná se o dokument, se kterým jsem strávila dva poslední roky. Předpokládá se, že ročně je díky špatné kvalitě ovzduší způsobeno jen v EU na 400 000 předčasných úmrtí. Vzhledem k tomu, že pocházím z Moravskoslezského kraje, vím o tom své. Proto se po celou dobu jednalo o jednu z mých předních politických priorit. NEC je hlavním legislativním návrhem předloženým komisí v rámci tzv. Balíčku opatření pro čisté ovzduší, který měl ambici mimo jiné stanovit cíle pro snížení zdravotních a environmentálních dopadů znečištění ovzduší do roku 2030. V poslední den holandského předsednictví v Radě, Evropský parlament, komise a Rada dosáhly dohody na znění této nové směrnice. Finální text je však velmi rozpačitým výsledkem několikaleté legislativní práce.
Návrh měl stanovit nové národní závazky ke snížení emisí SO2, NOX, NMVOC, NH3, jemných částic (PM2,5) a taktéž i metanu (CH4). Přestože Evropským parlamentem prošel dokument v celkovém velmi ambiciózním znění, jeho finální podoba, po vyjednáváních mezi Evropským parlamentem, komisí a Radou, je značně neuspokojivá. Finální část legislativního procesu totiž byla výrazně negativně ovlivněna Brexitem a nadcházejícím kalendářem předsednictví v Radě. Původní text ve znění Evropského parlamentu obsahoval právně závazný závazek snížení zdravotní zátěže způsobené znečištěním ovzduší o 52 % ve srovnání s rokem 2005. Navíc se dokument nevztahoval pouze na pět vzdušných polutantů (jako současná verze), avšak rovnou na sedm (navíc na rtuť a metan). Kromě toho také obsahoval stanovení právně závazné úrovně emisí pro rok 2025 pro každý členský stát tak, aby nehrozilo, že by některý z členů EU sešel v letech ze své cesty ke splnění emisních stropů roku 2030. V důsledku toho, že v evropských institucích od počátku panovala atmosféra obav z blížícího se slovenského a maltského předsednictví, došlo u řady legislativních dokumentů k jejich zrychlenému projednávání. Tento neblahý jev naplno postihl i projednávání směrnice NEC. Evropský parlament tak musel v časové tísni začít výrazně ustupovat požadavkům Rady a komise. Ze závazné úrovně emisí pro rok 2025 pro každý členský stát se tak stala pouhá orientační úroveň emisí, na emise metanu i rtuti se již směrnice nevztahuje a v rámci dodržování stanovených limitů byla zavedena široká škála flexibilit, kdy bude umožněno členským státům za určité situace si např. zprůměrovat své roční emise s hodnotami předcházejícího a následujícího roku. Nejméně uspokojivý vývoj pak prodělal závazek snížení zdravotní zátěže způsobené znečištěním ovzduší (jádro celé úpravy), kdy z původních komisí a Evropským parlamentem navržených 52 %, couvnul Evropský parlament nejprve na 50 % a ani ty nakonec nedostal. Neboť i když jsme trvali na tom, že je pro nás 50 % nepřekročitelná hranice, zpravodajka nakonec podlehla tlaku a souhlasila s Radou navrženou hodnotou 49,6 %. Původní návrh byl tak brutálně okleštěn.
Nemůžu se zbavit pocitu, že poslední dva roky usilovné práce Evropského parlamentu přišly zcela vniveč. I když přijatý dokument není úplnou tragédií, protože alespoň trošku zlepší námi dýchanou kvalitu ovzduší, na jeho textu se ale negativně projevil zbytečný strach z toho, že by naši slovenští kolegové nezvládli své povinnosti tak jako Holanďané i to, že horká fáze vyjednávání probíhala přímo ve dnech těsně následujících po oznámení výsledku Brexitu. Což zpravodajce, která je britskou poslankyní, příliš nevytvořilo dobrou vyjednávací pozici.