Vím, že dohodu CETA kritizujete zejména kvůli zásahu do suverenity státu, zvýhodnění nadnárodních korporací a nedostatečné ochrany práv pracujících, přírody a spotřebitelů. Existovala by nějaké vámi navrhovaná varianta, která by umožnila volný trh s Kanadou a zároveň řešila tyto problémy?
Já se hlavně domnívám, že za smlouvami typu CETA a TTIP je špatná filosofie a přístup k mezinárodnímu obchodu. Současné smlouvy totiž kladou důraz především na spolupráci v ekonomické oblasti, ale nezohledňují (nebo jen málo) lidská práva, možný negativní dopad smluv na civilní obyvatelstvo a životní prostředí, soulad smluv se zásadami udržitelného rozvoje a další problémy. Obchod neměl být účelem sám o sobě, ale měl by být naopak prostředkem k dosažení prosperity, spravedlivých pracovních podmínek a udržitelného ekonomického rozvoje a odstranění diskriminace. Při uzavírání smluv je proto nutné brát v potaz především práva zaměstnanců a zvažovat dopad smluv na jejich pracovní podmínky, nikoliv upřednostňovat zájmy velkých společností. Smlouvy by tak měly směřovat především k rozvoji společnosti a vytváření pracovních míst, zajištění přístupu k základním veřejným službám a snižování chudoby. Tento přístup by měl být samozřejmostí i vzhledem k tomu, že dle OSN a práva EU má ochrana lidských práv přednost před ekonomickými zájmy. Vyjednávání by dále mělo být transparentní tak, aby k dokumentům o jeho průběhu a k návrhům smluv měla hned od počátku přístup občanská společnost. Zajištěno musí být také schvalování smluv v jednotlivých fázích vyjednávání parlamenty členských států EU a Evropským parlamentem. Je naprosto nepřijatelné, aby uzavírání smluv mající naprosto zásadní a přímý dopad na občany členských států probíhalo za zavřenými dveřmi nejen bez přístupu občanů, ale také bez přístupu národních vlád členských států, jejichž pravomoci smlouvy v konečném důsledku omezí. O právech milionů lidí tak rozhoduje pár osob, které mají na zřeteli nikoliv zájmy občanů, ale pouze zájmy velkých nadnárodních společností. Při uzavírání smluv musí být brán zřetel také na zranitelnost některých odvětví, jako je zemědělství a průmysl. Smlouvy by měly směřovat k ochraně těchto odvětví, podpoře tradičních zemědělských postupů a ochraně zemědělců. Ve smlouvách musí být jasně stanoven způsob vyšetřování, sankce za případná porušení povinností a možnost pozastavení účinnosti smlouvy za situace, že v jejím důsledku dochází k závažnému poškozování práv občanů. Nic takového v dnešních smlouvách nenajdeme. Je nezbytné radikálně změnit jak způsob uzavírání smluv, tak jejich obsah. Hlavním smyslem dohod musejí být zájmy občanů, a to jak členských, tak jiných států. Pokud by taková smlouva CETA byla, pak bych s ní problémy neměla.
Který z výše uvedených problémů je dle Vašeho názoru klíčový? Dokázala byste se s některým z nich smířit?
Smlouvy typu CETA a TTIP je třeba vidět v jejich komplexnosti. Nedokážu si představit, že „obětuji“ suverenitu státu, práva pracujících, přírodu či spotřebitele jenom proto, aby korporace byly bohatší. To udělat nemůžu a hlavně nechci.
Myslíte si, že smlouvy menšího rozsahu jsou pro EU výhodnější?
Myslím, že důležitý je způsob, jakým je smlouva vypracovávána a filosofie, která se za smlouvou skrývá. Tam vidím největší problém. Plus v tom, že Evropská komise měla před rokem spojení na 560 lobbistických skupin. Z toho 92 % těchto skupin reprezentovalo zájmy byznysu a jen 4 % organizací byly označeny za skupiny veřejného zájmu (další 4% představují veřejné instituce jako např. univerzity). Koho tedy asi Evropská komise více poslouchá a kdo má větší vliv na vytváření obchodních smluv, které ovlivní životy nás všech? To je ta otázka.
Podporujete postoj valonského parlamentu i za cenu toho, že narušuje jednotu členských států EU, které již dohodu CETA schválily?
Jsem bytostně přesvědčena, že národní parlamenty mají právo se k těmto otázkám vyjádřit a považuji za nedemokratické, kdybychom se snažili jejich vůli znevážit či obejít.
Má dohoda CETA ještě nějakou šanci, že bude přijata?
Stále má, jelikož tlak na přijetí je obrovský. Stejně jako je možné opakovat referenda, je možné změnit vůli regionálního parlamentu.
Jak by se podle Vás měla obchodní politika EU vyvíjet dál, když jednání o CETA ani TTIP nebylo doposud úspěšné?
V prvé řadě se domnívám, že bychom se měli jako EU koncentrovat na to, aby se zmenšily ekonomicko-sociální rozdíly mezi členskými zeměmi, jinak tyto smlouvy vyloženě ohrožují suverenitu ekonomicky slabších států. Občané musejí mít příležitost chránit své zájmy při vyjednávání o dohodách a účelem smluv musí být od počátku právě jejich prospěch. Tak tomu ale není a prosadit tento přístup však rozhodně nebude jednoduché. Současné vyjednávající strany v čele s velkými nadnárodními společnostmi ho rozhodně podporovat nebudou, ale já tam osobně budoucnost evropské obchodní politiky vidím. Jde o to změnit přístup a ne o to, s kým obchodovat budeme a s kým ne.
Rozhovor pro Euractiv.cz – zdroj.