Pane předsedající, vážený pane komisaři, vážená paní zpravodajko, žijeme v dosti atomizovaném světě a základní vazby mezi lidmi se vytrácejí a jsem přesvědčena, že dobrovolnictví je jedním z klíčů ke změně. Propagací, podporou a rozvojem dobrovolnictví a oceňováním jeho přínosu se můžeme podílet na vytváření příjemnějšího prostředí pro nás všechny. Dobrovolnická činnost nabízí pomoc těm, kteří to potřebují, a zároveň poskytuju smysluplnou náplň lidem, kteří pomáhají, což podporuje mezilidskou solidaritu a spolupráci.
Až příliš často tady i v této budově hovoříme ve frázích a myslím, že bychom si měli radši poslechnout příběh z praxe. Toto o dobrovolnictví píše dlouholetá dobrovolnice z České republiky: „Věnuji svůj čas lidem, kteří ho potřebují, hrála jsem s jednou paní dvě hodiny karty, s jinou jsem hodinu mlčela a držela ji pevně za ruku. Také jsem jednou dlouhý čas poslouchala zajímavé povídání o létání po celém světě. Je to zvláštní, celý život létáte v oblacích, máte vše, co chcete mít, a pak vám přinese úsměv někdo, kdo jezdí k moři autobusem. Ale taky má všechno, co chce mít.“ Dobrovolnictví je potřeba dělat srdcem, touhou a vnitřní silou. Tohle není o penězích, prestiži a závodech, kdo víc, dál a nejlépe. Takovéto lidi bychom měli podporovat a nabízet jim pomocnou ruku.
Chtěla bych tady říct, že si velmi vážím všech evropských dobrovolníků a jejich činnosti. Jsou to lidé, co neodvrátí oči, když vidí, že někdo potřebuje jejich pomoc, a vidí, že součástí lidského života je i vytváření hodnot, spolupráce a lidské sounáležitosti. To jsou lidé, kteří si zaslouží naši podporu, to jsou lidé, o kterých tady máme mluvit daleko častěji.