Nepřilévejme olej do ohně…..

Položme si otázku, kde začala současná krize na Ukrajině. Je to zcela jednoznačné. Vše začalo vyjednáváním EU na Ukrajině o asociační dohodě. Jestli to byl úmysl, nebo jen politická neschopnost pochopit geopolitické souvislosti se těžko dovíme. Ale výsledkem bylo vytvoření falešné iluze o integraci Ukrajiny do EU, které vyústilo k destabilizaci situace na Ukrajině. Západ Ukrajiny, povzbuzen evropskými představiteli, vyvolal pnutí s cílem tuto dohodu podepsat. Zatímco východ viděl možnou ztrátu trhu v Rusku po zrušení bezcelní zóny. EU jako by neviděla. A to nejenže Ukrajina je rozdělena ve svých zájmech na dvě části, ale také zapomněla k tak zásadním jednáním přizvat dalšího partnera a tím je Rusko a to tak, aby došlo k dohodám ještě před samotným předložením textu. Majdanské demonstrace si vynutily pád legitimně zvoleného prezidenta Janukovyče, kterého se není třeba zastávat, ale je třeba přiznat, že byl v neřešitelné situaci. Přilévání do ohně, které předváděli čeští i západní politici, rozkolísalo křehké vztahy mezi ukrajinským a ruskojazyčným obyvatelstvem. Karel Schwarzenberg jako by nechápal, že svou účastí na demonstracích pomáhal vyvolat temné síly, které jsou dnes na Ukrajině na obou stranách vybuzeny. Neodpovědná politika vedla k tomu, že Ukrajina je na pokraji občanské války. Noví představitelé Ukrajiny tomu dali korunu, když jako jeden z prvních bodů, který udělali, přijali nový jazykový zákon, který zrušil ruštinu jako druhý oficiální jazyk. Nelze obhajovat ani Rusko, které v této situaci jednalo neadekvátně a na obhajobu své menšiny použilo sílu a hrozbu silou. Vše je třeba řešit v rámci mezinárodního práva, jak to KSČM vždy prosazovala. Koneckonců byla to KSČM, která protestovala proti situaci v Kosovu, kde jsme na území Evropy poprvé otevřeli Pandořinu skříňku porušování mezinárodního práva. Dnes je jediným východiskem z této nehezké a nebezpečné situace zasednout k jednacímu stolu za účasti Ruska a dalších velmocí. Situace je opravdu vážná, v případě vypuknutí konfliktu hrozí České republice nekontrolovaný příliv válečných utečenců. Na případný válečný konflikt by doplatili jak občané Ukrajiny, tak celá Evropa a to i ekonomicky. Evropa i Rusko se musí smířit s tím, že Ukrajina je zemí mezi EU a Ruskem a nejvíce jí prospěje neutralita a politicky stabilní situace. Proto vyzývám české zákonodárce, české politiky, aby se zdrželi silných prohlášení. Raději se snažme veškerou svou aktivitu vynaložit na uklidnění situace. Prohlášení, která můžou znamenat i vážné ekonomické ztráty pro naše občany, Ukrajině nepomohou a navíc diskvalifikují ČR z dalších jednání.