Steak v Evropském parlamentu chutná jako žvýkačka, zavtipkoval před týdnem český prezident během svého překvapivě krátkého projevu před europoslanci ve Štrasburku. Vtip se mu upřít nedá. Tato žertovná poznámka bohužel zastínila mnohem podstatnější myšlenku, a to tu, že Evropský parlament oknem vyhazuje desítky milionů ročně jen kvůli zbytečnému vydržování dvou sídel. V čase ekonomické krize. V době, kdy je 26 milionů lidí v osmadvaceti zemích EU »na dlažbě«, kdy je přes 120 milionů Evropanů ohroženo chudobou či sociálním vyloučením, kdy některé členské země neumí žít bez solidární finanční injekce. V téže době se za pendlování europoslanců a personálu mezi Štrasburkem a Bruselem vydá ročně odhadem na 156 milionů až 204 milionů eur (4,3 miliardy až 5,6 miliardy Kč)! Většina dosavadních návrhů kritiků tohoto stavu počítá spíše se zachováním bruselského sídla. To štrasburské je totiž především symbolem francouzsko-německého smíření. Akt smiřování má samozřejmě význam. Nesmí však být přepychem, kterému nemohou Evropané rozumět.
V současné napjaté epoše, kdy i samotná EU musí bojovat o místo v srdci svých obyvatel, nemůže europarlament zbytečně utrácet stamiliony eur, které by mohly pomoci řešit nejžhavější problémy starého kontinentu.
Kamenem úrazu samozřejmě je postoj Francie a Lucemburska, které to zatím zásadně odmítají. A s takovou změnou musí souhlasit všechny členské státy. Přitom ušetřené miliony eur by posloužily i jejich občanům. Europoslanců, kteří tyto logické úspory podporují, je naštěstí stále více. Tlak na změny tedy smysl má. Rozhodne ale samozřejmě složení Evropského parlamentu po květnových volbách. I vyjednávání v rámci jednání představitelů evropských zemí.