Přesně tak se jmenuje Národní zpráva české koalice SocialWatch. Zpráva SocialWatch 2017 je členěna podle preambule deklarace »Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030« na pět oddílů – lidé, planeta, prosperita, mír a spravedlnost, partnerství. Ani v jedné z těchto kategorií se České republice mnoho potlesku a přátelského poplácávání po zádech nedostává. To představuje problém nejen pro naplňování Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, ale i pro občany ČR a naši zemi jako takovou.
Zejména v oddíle prosperity si autoři zprávy (Jan Gruber, Radek Hábl, Markéta Mottlová, Milan Smrž, Ilona Švihlíková, Peter Tkáč, Tomáš Tožička, Saša Uhlová) neberou servítky. Věnují se například i často prezentovanému vládnímu trumfu, že má ČR jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU. »Nízká míra nezaměstnanosti může opticky zakrývat fenomén pracující chudoby. Je pravda, že navyšování minimální mzdy směřuje k dosažení hranice pracující chudoby, ale i vzhledem k minulému vývoji, kdy se minimální mzda více než sedm let nezvyšovala (!), je problém pracující chudoby jasně přítomný. Ukazuje to i srovnání ČSÚ. Je třeba také zdůraznit, že chudoba je skutečně rodu ženského – asi čtvrtina pracujících žen se pohybuje v sektoru pracující chudoby… Procentuální vyjádření (konkrétně 9,7% míra příjmové chudoby) může vypadat až uspokojivě, dokud si neuvědomíme, že se jedná o více než jeden milion lidí.« Zapomínat nemůžeme ani na fakt, že v ČR je navíc 35 % domácností, které si nemohou dovolit nenadálý výdaj ve výši 10 000 korun.
Dluhy
S tématem chudoby souvisí bohužel i další velký problém občanů ČR – dluhy. »Jedním z nejhorších problémů daných českou legislativou, který ukazuje na selhání práva a spravedlnosti v České republice, je lichva a obchod s bagatelními dluhy. Jde o volné poskytování půjček s vysokými úroky a nejrůznějšími poplatky, nebo rychlý odprodej bagatelních dluhů, které jsou následně soukromými exekutory se státní podporou vymáhány s mnohonásobnými přirážkami. V ČR je aktuálně každý desátý dospělý člověk v exekuci. Celkem se jedná o 834 000 osob, proti kterým je vedeno přes 4,5 milionu exekučních řízení a exekučně vymáhaná částka (jistina) je 325 miliard korun – čtvrtina státního rozpočtu ČR. Velmi zásadní problém je rychle rostoucí skupina osob s vícečetnými exekucemi. Množství osob, které mají více než tři exekuce, již přesáhlo hranici 400 000, z toho přes 140 000 osob má dokonce více než 10 exekucí. Tito lidé nemají prakticky žádnou šanci se vlastními silami z této situace dostat. V roce 2016 bylo zahájeno přes 600 000 nových exekucí, z toho 85 % bylo nařízeno proti osobám, které již mají minimálně tři exekuce. Ve stejném roce bylo vydáno 100 000 exekučních příkazů k prodeji nemovitosti.«
Mohou si za to sami? NE!
Obchod s chudobou v ČR bují. České vlády zareagovaly na varovné signály velmi pozdě a dopustily, že statisíce českých domácností se ocitly ve velmi tíživé životní situaci. Pravice samozřejmě bude tvrdit, že si za to mohou tito lidé sami, ale opravdu nevím, jak mohou za to, že žijí v zemi s tak nízkou minimální mzdou, kde je normální levná práce a pracující chudoba.
Zpráva tak konstatuje, že přechod na tržní hospodářství v ČR neznamenal dohnání západních zemí. ČR je »druhým světem«, který není schopen svým občanům zajistit dostačující životní podmínky pro jejich rozvoj bez starosti o peníze a exekuce. Považuji to za obrovské selhání a něco, co by mělo stát v čele naší agendy, kdybychom se donekonečna nemuseli bavit o vládních krizích a nemuseli řešit mocichtivé miliardáře.
Text byl použit v rubrice „Evropa zleva“ deníku Haló noviny