Ve čtvrtek 11. dubna Evropská komise představila balíček nových opatření chránících evropské spotřebitele nazvaný Nový uděl pro spotřebitele – New Deal for Consumers. Jako současná stínová zpravodajka ke zprávě Evropského parlamentu ke dvojí kvalitě potravin a bývalá místopředsedkyně již skončeného vyšetřovacího výboru EMIS ke kauze DIESELGATE musím říct, že jsem velmi ráda, že Evropská komise vyslyšela některé naše dlouhodobé požadavky (nikoliv však všechny). Navíc jsem velmi ráda, že se tato závažná problematika, jež zcela popírá principy, na kterých má stát společný trh EU, dostala konečně do popředí evropské politiky, kam bezesporu patří. Evropský parlament opakovaně vyzýval k zastavení diskriminace některých skupin spotřebitelů na vnitřním trhu EU.
Evropská komise se konečně rozhodla vyjít vstříc zemím střední a východní Evropy, které si nejenom na nekvalitní potraviny stěžují dlouhodobě. Předložený balíček tak obsahuje určité řešení dvojí kvality potravin a dalších výrobků jako jsou čisticí prostředky, kosmetika apod. na jednotném evropském trhu. I když předložený návrh mohl být lepší. Prodej výrobků v různých státech pod stejnou značkou, ale s výrazně rozdílným složením, Evropská komise nově zařazuje do čl. 6 směrnice o nekalých obchodních praktikách. Nikoliv však již do její přílohy (na tzv. black list), což vidím jako chybu, protože to návrh oslabuje. Princip je vcelku jednoduchý, pokud pod stejnou značkou prodáváte dva různě kvalitní výrobky, z nichž jeden je evidentně ošizen, má se nově jednat o nekalou obchodní praktiku. Bohužel v recitálech návrhu komise stále připouští možnost změny výrobku v důsledku jiných chutí spotřebitelů v různých zemích. Což je stará výmluva výrobců a jedna velká lež. Taktéž se mi nelíbí zachování možnosti uvádět na trh výrobky s odlišnou gramáží avšak ve stejném obalu.
Argument, že tak výrobci umožňují i chudším spotřebitelům koupit si jejich „kvalitní“ výrobek je další z plejády nehorázných lží a měl by být popřen. Návrhem má být dle komise umožněno např. České obchodní inspekci, aby tyto praktiky výrobců postihovala a dokonce i významně pokutovala. V případě, že se toto pochybení dotkne spotřebitelů ve více členských státech bude možné výrobci udělit pokutu až do výše 4 % jeho ročního obratu v každém z postižených států. Komise nyní zpracovává také konkrétní metodiku, kterou by se měly řídit úřady při provádění potřebných kontrol a potravinářských testů odhalujících dvojí kvalitu. Dvojí kvalita nejprve potřebuje metodicky uchytit, aby mohla být trestána. Což bude rozhodně jeden z problematických bodů celého následujícího vyjednávání.
Taktéž Evropská komise konečně zavádí možnost podávat kolektivní spotřebitelské žaloby. EU se tak poučila z aféry DIESELGATE a dá evropským spotřebitelům konečně robustní nástroj pro ochranu jejich práv. Napříště tak bude možné, aby všichni postižení spotřebitelé žalovali výrobce na náhradu způsobené škody hromadně. Na rozdíl od českého pokusu zavést tento cizí institut, nebo úpravy z USA, však tuto žalobu nebudou moci podat advokátní kanceláře, ale pouze organizace na ochranu spotřebitelů. Evropská komise se tak brání tomu, aby se z tohoto nástroje stal pouhý kšeft, jak se stává např. právě v USA. Žalobu budou moci podat spotřebitelé i napříč celou EU, tedy z více států. Ďábel bude samozřejmě v detailu. Pokud bych měla shrnout svůj názor na balíček, tak je třeba konstatovat, že ze současné evropské legislativy na ochranu spotřebitele lze vypozorovat žádoucí odklon od původní a dnes již překonané ideje pouhého pokusu o vyrovnání nerovného vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem ke snaze o vyšší důstojnost člověka a zlepšení kvality jeho života. Což je přesně ten směrem, kterým se musí vydat pravá evropská levice.
Evropský parlament by snad měl směrnici projednat a schválit ještě před evropskými volbami, které se budou konat v květnu příštího roku. Bohužel, dnes se již dostáváme na hranu toho, co jde ve zbylém čase ještě doopravdy stihnout schválit. Pokud legislativní proces proběhne v pořádku a tento návrh se spíš podaří posílit a nebude naopak výrazně oslaben, dostanou naše orgány do rukou nástroj jak tuto problematiku řešit. Tzn. do jisté míry vlastně bude záležet hlavně na nás jak rychle a kvalitně směrnici implementujeme, potažmo pak na České obchodní inspekci, jak se ke konkrétním případům postaví a jak je bude trestat.
Na otázku, kdy se můžeme těšit na stejnou kvalitu potravin jako na západě, není také lehké odpovědět. Jedná se pouze o návrh, který musí projít celým legislativním procesem, který minimálně trvá rok, mnohdy ještě déle. K tomu musíme připočíst následnou implementaci v legislativním procesu na národní úrovni. Samozřejmě výrobci budou na novou legislativu pravděpodobně reagovat již v předstihu, tedy ještě před jejím schválením. Nicméně garantovat to nelze. Také bude záležet na naši státní správě, jakou prioritu stíhání těchto prohřešků výrobců vlastně nakonec stanoví a zda-li stát uvolní dostatek prostředků pro ČOI se tím primárně zabývat. Já za sebe mohu říct, že udělám maximum pro to, aby návrh prošel v co nejsilnější variantě a co nejrychleji. Nicméně pokud nebude zvoleno dostatečné celoevropské řešení jsou již dnes státy střední a východní Evropy připraveny reagovat vlastní národní legislativou. Např. Maďarsko již několikrát sdělilo, že má připraven příslušný návrh, jež by výrobky dvojí kvality na jeho území zakázal dovážet. A podobný vývoj můžete, pokud zde selžeme, bezpochyby očekávat i ve zbytku těchto zemí. Což si nikdo z nás pravděpodobně nepřeje.
Text byl vytvořen pro server !Argument