Jde o Merkelovou. Europoslankyně Konečná otevírá, co můžeme čekat po příštích evropských volbách

Jak vnímáte problematiku misí českých vojáků v zahraničí? Diskuzi rozbouřila smrt českých vojáků v Afghánistánu. Jak důležité je mít naše vojáky v zahraničních misích?

Dlouhodobě držíme stejný názor. Mise – a zvláště v Afghánistánu po sedmnácti letech – prostě nepřinášejí pozitiva, která nám byla slibována. V každé výroční zprávě se lze dočíst, že situace je horší a horší, a je otázka, zda je tohle správné řešení, které bychom pro Afghánistán měli zvolit. Ale samozřejmě je mi líto těch lidských životů, neskutečně soucítím s rodinami; a na druhé straně se ptám, zda se naši vojáci mají podílet na těchto misích.

Takže byste byla pro zvážení, zda Češi z desetimilionové země mají být součástí takových vojenských akcí?

Určitě, jsem přesvědčená – koneckonců naše armáda je dnes vycvičena spíše pro to, aby sloužila venku, než aby pomáhala doma – že to není úplně účelem armády. Armáda by primárně měla sloužit k ochraně našich hranic a v případě nějakých katastrof k pomoci našim občanům. Nejsem zastáncem toho, abychom primárně cvičili vojáky k vysílání do zahraničí, ještě navíc pod mandátem někoho úplně jiného, kdo se neslučuje s našimi zahraničněpolitickými zájmy.

Nyní je jisté, že kancléřka Angela Merkelová končí v čele strany CDU v Německu kvůli výsledku ve volbách. Očekávala jste její odchod?

Člověk by řekl, že kdyby nastal o něco dříve, měli bychom o řadu problémů méně. Z druhé strany ona to predikovala ve chvíli, kdy se konaly poslední volby – sama říkala, že když se to nepovede, bude muset zvážit setrvání ve funkci. Já jsem přesvědčená, že to nicméně nebude konec její politické kariéry, možná se s ní potkáme někdy někde jinde. Každopádně očekávání bylo dáno i tím, co jsme slyšeli od Angely Merkelové po celá léta, kdy CDU prohrávala jedny volby za druhými. Bylo to něco, co mě rozhodně nepřekvapilo. Na druhé straně bych se s kancléřkou ještě neloučila, protože je možné, že se nám objeví v jiné pozici někde jinde. Mluví se o šéfce Komise, o šéfce Evropské rady. Určitě je to ambice, kterou by mohla mít.

Koneckonců některé orgány Evropské unie jsou nevolené.

Přesně tak a hlavně jsou velmi často silně domlouvané lobby francouzsko-německo-italsko-španělské – když vynechám Velkou Británii, která v tom po brexitu nebude hrát velkou roli. Myslím, že tohle je věc, kterou můžeme čekat po příštích evropských volbách, pokud lidovci budou dál tak suverénní politickou frakcí, jakou jsou do teď. Já bych si přála opak, protože za sebou nenechávají nic dobrého, ale nemohu to vyloučit.

Domníváte se, že je to právě migrační politika Angely Merkelové, kterou jí teď voliči ve volbách vracejí?

Jde hlavně o to, že nebyla schopná adekvátně reagovat na situaci, která panuje v Německu. Když mluvíte s lidmi žijícími v Německu, velmi otevřeně se dnes už baví o zhoršování bezpečnostní situace, vznikají různá opatření, na něž nebyli zvyklí, například musí vozit děti do školy, protože bydlí na vesnici a mají strach, aby se jim něco nestalo. Dnes a denně slyšíme zprávy o násilných trestných činech.

U Angely Merkelové to samozřejmě započalo tím, že jsou všichni vítáni bez rozdílu. Pak nedokázala adekvátně reagovat na situaci, která nastala v zemi – především bezpečnostní. Když nezvládáte bezpečnost ve vlastní zemi, jak jí chcete vládnout? A jak chcete, aby vás lidé volili? Pro každého je dnes primární, ať už žije kdekoliv, aby žil v bezpečné zemi. Německo se bohužel pod její nadvládou stalo zemí, kde takové bezpečí, na jaké Němci byli zvyklí, prostě už není.

Prožili jsme stoleté oslavy vzniku první republiky. Kritice opět čelí prezident Miloš Zeman, za osoby vyznamenané, či osoby nevyznamenané a tak podobně. Jak to celé vnímáte včetně ostrých vyjádření, že prezident degraduje význam svátku? Jde o politický boj? Je to přehnané? Nebo si to prezident zaslouží?

Je to přehnané. Dlouhodobě jsem říkala, že bychom měli ctít prezidentský úřad, koneckonců současný prezident je prvním prezidentem a vždy tomu už tak bude, kterého nevolil Parlament, ale lidé. Mně se nemusí líbit, jak lidé volí na radnicích řady měst, protože jsem měla pocit, že bych to chtěla jinak, ale z druhé strany to respektuji. A měli bychom to respektovat, protože Miloš Zeman byl zvolen a má právo dělat řadu kroků, případně dávat vyznamenání, komu je chce dát, a pozvat lidi, které chce pozvat.

Musím říci, že bych to asi – byť chápu možná některé důvody, které k tomu prezidenta vedly – takto neselektovala, ale u vyznamenaných je to prostě jeho právo. Třeba mluvili Havlovi do toho, že dával vyznamenání svým kamarádům, které poznal v době takzvaného disentu, nebo někde na Hrádečku? Copak jsme Klausovi mluvili do toho, že dává vyznamenání svým kamarádům? Nemluvili. Tak proč nyní máme tak silný pocit to dělat u jediného přímo demokraticky voleného prezidenta, kterého tahle republika zažila?

Já si myslím, že jde o hrozné pozérství a velkou škodu, protože mezi vyznamenanými osobnostmi z medicíny a vědy a těmi debatami, které někdo vyvolává velmi zákeřně a drsně, se ztrácí váha na úkor vyznamenaných, kteří se jim nelíbí, místo toho, abychom si řekli, dobře, nemusíme souhlasit se všemi, ale jsou tam lidé, na něž bychom měli upozorňovat. Jsou to právě lékaři, vědci, kteří nejsou kontroverzní osobnosti a zasloužili by si, aby se o nich mluvilo více než o lidech, které má v puse Kalousek a někdo další. Přijde mi to velmi líto. My jako politici máme povinnost to respektovat a zároveň bychom měli mít povinnost – a bezpochyby mezi těmi čtyřiceti jmény je velká část těch, u nichž se shodneme, že si to zaslouží – takové lidi vyzdvihovat.

A co české vlastenectví, protože i po Praze bylo vidět, že vlajek není mnoho. Na rozdíl od Spojených států, kde jsou v případě svátků a oslav všude. Jak je to s námi a vlastenectvím?

Když hrajeme finálový zápas v hokeji, tak máme vlastenectví spoustu a všichni jsme vlastenci. Nechci snižovat váhu, ale on ten víkend byl opravdu velmi škaredý, takže mnoho lidí, kteří se chystali na oslavy, nakonec nevyšli, protože počasí nepřálo. Mrzí mě to, protože akcí byla spousta a byly moc hezké. Z druhé strany nevím, zda by symbolem vlastenectví mělo být pouze dát vlajku do okna. Mělo by to být o tom, že je člověk hrdý na národ, že například nebude onen národ někde hanobit ve veřejném prostoru, a řekla bych, že ty oslavy proběhly velmi důstojně a hezky.

Pro mě samotnou možná byly sentimentální, protože jsem se do Československa narodila, nicméně vinou Klause a Mečiara a pár rozhádaných politiků, kteří si neuměli rozdělit píseček, už dnes žiju v České republice, přestože Slovensko je mi velmi blízké. Možná byly oslavy trochu nostalgické, že jsme na řadě vzpomínkových akcí viděli i slovenské politiky a představitele a zároveň na Slovensku v rámci Martinské deklarace byli přítomní čeští představitelé. Všechno se nám trochu vrátilo, že jsme Čechoslováci a že v historii si nejsou bližší národy, než jsou Češi a Slováci. Vlastně to bylo zároveň ponaučení o tom, co bychom už nikdy politikům neměli dovolit. Tedy, aby rozhodovali o nás bez nás.

Jak sama vnímáte situaci uvnitř KSČM. KSČM je součástí vlády. V debatách po výsledcích voleb o změnách uvedl předseda Vojtěch Filip: „Máme vliv, nesnižujme si ho vlastní hádkou.“ Potřebují komunisté změnu? A co se voličům nelíbí?

Musím se přiznat, že velmi ráda komunikuji s redakcí ParlamentníListy.cz a ráda odpovídám na jejich otázky, ale tohle je interní věcí strany, a dokud si to nevydiskutujeme mezi sebou – a čekají nás na jaře důležité konference – nebudu se k tomu vyjadřovat.

Vražda novináře Džamála Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu vyvolala řadu otázek o sankcích vůči Saúdské Arábii ze strany Evropské unie tak, jako tomu bylo v případě Ruska. Zatím to tak ale nevypadá…

Neskutečné farizejství Evropské unie a dvojí metr v Evropském parlamentu. Už podruhé vyzýváme Evropskou unii, aby schválila sankce vůči Saúdské Arábii ,a přestože se stane něco tak šíleného jako vražda novináře a přestože tam systematicky Saúdové a bohužel i evropskými zbraněmi v podstatě ničí obyvatelstvo Jemenu, nestalo se tak. Je vidět, že Evropská unie je, pokud jde o petrodolary, úplně neschopná. Je to neskutečné. Pro mne jde o nepochopitelnou věc, protože když si vezmete, že dvacet čtyři hodin po kauze Skripal, když nebylo nic potvrzeno a dodnes se vůbec neví, jak to proběhlo a proč, jsme byli schopni většinově vyhostit diplomaty suverénního státu – v tomto případě Ruska.

Jak je možné, že nám v Evropě stále sedí diplomaté státu, který je schopen na svém vlastním konzulátu zavraždit člověka, rozřezat jeho tělo a pak ho zlikvidovat a ještě se tvářit, že se vlastně nic neděje? Neskutečný dvojí metr, který Evropa má; a je to možná právě ten velmi silný impuls, že pokud se nezmění ve vedení Evropy lidovci a socialisté, kteří jí v podstatě vládnou a chovají se, jak se chovají, tak se ničeho dobrého v zahraniční politice dobrat nemůžeme. Já si myslím, že je to krásná ukázka pro občany, že těmto lidem jde jen o peníze, prodej a zisky, a vůbec jim nejde o morální a lidské hodnoty, jak tvrdí.

Zdroj