Rozhovor !Argument
S europoslankyní a místopředsedkyní KSČM Kateřinou Konečnou jsme hovořili o výsledcích „migračního“ summitu EU a také o nové směrnici EU o regulaci internetu.
Poslední summit Evropské unie se shodl ohledně migrace snad jen na jedné věci, že je třeba chránit vnější hranice. V4 prohlásila summit za svůj úspěch, protože se začalo mluvit ne o povinných kvótách, ale o dobrovolném akceptování uprchlíků. Je to skutečně takový úspěch?
V tuto chvíli panuje shoda na tom, že je třeba migraci snížit, že je nutné zastavit pašeráky a posílit vnější hranice Evropské unie. To není zcela nevýznamné, ale je samozřejmě pravdou, že tři roky od migrační krize bychom mohli očekávat více, a to zejména jasné návrhy řešení. Více se také mluví o kontrole pohybu uprchlíků v Schengenu a za velmi důležité považuji, že členské země již striktně rozlišují mezi uprchlíky, kterým náleží ochrana v rámci pravidel mezinárodního práva, a mezi ekonomickými uprchlíky. Debata o migraci se stává mnohem konkrétnější a už nejsme svědky toho, že se neustále řeší kvóty. Summit Evropské rady označují za svůj úspěch vlastně všichni – V4, Itálie, Německo, Španělsko a další státy EU. Pro země V4 je zásadní, že lídři států unie na summitu zopakovali dřívější prohlášení, že by se měli na reformě stávajícího azylového systému dohodnout jednomyslně, což znamená, že bez souhlasu V4 žádné kvóty nebudou (respektive být by neměly). Summit ovšem označuje migraci za celoevropský problém (což bylo vítězstvím zejména pro Itálii), což může mít nejrůznější dopady. Obecně vzato však summit Rady vyjádřil přesvědčení, že vytvoření center v EU a mimo EU odradí mnoho osob před nebezpečnou cestou k evropské hranici a pokud se země EU dohodnou na tom, jak řešit problém migrace mimo své území, pak bude jednodušší najít shodu na problému sdílené odpovědnosti v rámci EU. EU tedy čeká k vyřešení problému migrace ještě dlouhá cesta.
Liberální kritici, naposledy v EP plamenně Guy Verhofstad při kritice Sebastiana Kurze, říkají, že celá dnešní politická debata o migrační krizi v EU je vlastně nesmyslná, počty migrantů a uprchlíků, kteří směrují do EU, se snižují a EU čelí ne migrační krizi, ale „politické krizi“, kterou nesou na svých bedrech migranti. Statisticky je to pravda, když si uděláme srovnání s předešlými roky. Je to podle Vás správné hodnocení situace? Řeší EU něco, co není problém?
Zde má odpověď dvě roviny. První je ta, že přestože migrační vlna znatelně polevila, bavíme se o tématu migrace v tak vyhrocené atmosféře, která opravdu připomíná spíše rok 2015, kdy byla vlna nejsilnější. Na tom, že je debata výsledkem politické krize, se mnoho lidí shodne, ale rozdělují se v názoru na to, kdo tuto politickou krizi vyvolal. Guy Verhofstad tvrdí, že je to Itálie a já se třeba domnívám, že je to primárně Německo. CSU dala Merkelové nůž na krk a vyžadovala jasné brzké a razantní kroky, na což kancléřka zareagovala mimo jiné tím, že víkend před žádným summitem Evropské rady zatlačila Jeana-Clauda Junckera do svolání mimořádného minisummitu k migraci. Tato akce se však nesetkala s pochopením u předsedy Evropské rady Donalda Tuska, který se odmítl setkání účastnit, a to mimo jiné proto, že nebyly pozvány všechny členské státy EU. Vznikl tak spor mezi institucemi EU a pokud si položíme otázku, kdo v tuto chvíli rozděluje EU, pak jsem přesvědčena, že je to právě kancléřka Merkelová. Kvůli domácí politické krizi rozhádala kdekoho a její dohoda s CSU (která nyní zdá-se padla kvůli SPD) vedla k tomu, že Rakousko (nově předsedající země EU) mluvilo o uzavření jižní hranice, což mělo za následek debaty o konce Schengenu. To rozhodně nebyla ukázka jednání o lídra, který chce hrát v rámci EU konstruktivní roli. Druhou rovinou je fakt, že od roku 2015 vidíme v EU migrační krizi, kterou se stále nepodařilo vyřešit. Je dobře, že migrační vlna významně polevila, ale teď se opět musíme bavit o těch již příchozích, kterým bylo například i již odmítnuta žádost o vízum. O migraci se stále bavíme primárně proto, že je stále aktuálním tématem a musíme mluvit o tom, jak předejít, či jak se efektivně vypořádat, s případnými dalšími migračními vlnami. Musíme přemítat i o příčinách migrace, návratové politice, spolupráci se zeměmi, ze kterých uprchlíky pocházejí apod. Pokud budou lidé typu Verhofstada toto téma (a jeho aktuálnost) zlehčovat, můžeme být lehce odsouzeni k tomu, že EU bude svoje chyby opakovat.
Nelze přehlížet, že v dnešním světě je 68 milionů lidí v pohybu. Je to nejvíc od druhé světové války, i když oficiálně žádná velká válka neprobíhá. Jak jsme se sem dostali a co s tímto problémem?
Mnohé se samozřejmě od druhé světové války změnilo. Dnes už nejsme svědky toho, že by se válka oficiálně vyhlašovala. Prostě se stane realitou, stejně jako třeba útok dronu na cizí území. Válka se nevyhlásí, bomba spadne a civilisté umírají. Nikdo také nevyhlásil globální oteplování, a i to dnes způsobuje migraci. Současný stav je smutnou ukázkou selhání mezinárodního společenství. Neuvážené vojenské akce NATO, jestřábí politika USA, neefektivní pomoc rozvojovým zemím, oslabení pozice státu na úkor korporací, nevyvážené důsledky globalizace, špatné poválečné rekonstrukce apod. vedou k tomu, že téma bezpečnosti a migrace budou hrát prim ve volbách do Evropského parlamentu. Z mezinárodní politiky se vytratil smysl pro zodpovědnost a diplomacii, která byla nahrazena macho prohlášeními na Twitteru a tiskových konferencích. V mezinárodní politice bohužel očividně nefunguje, aby ten, kdo chaos zaseje, chaos také uklidil. Irák, Afghánistán, Libye a Somálsko jsou smutné ukázky toho, jak je možné dostat stát na kolena a pak mu ukázat záda a nechat jiné, aby se poprali s důsledky. Donald Trump chce na hranici s Mexikem postavit zeď a poslat za ní účet samotnému Mexiku. Pokud by se měla EU zamyslet nad tím, komu poslat účet za migrační krizi, pak by byl adresát zcela jasný. EU nezavinila migrační krizi. Ano, reagovala pozdě a nedostatečně pružně, ale není viníkem. Komu tedy poslat účet? Zejména hrabivým korporacím, které plundrovaly rozvojové země a USA a dalším zemím, které se podílely na vyvolání chaosu v severní Africe, zejména Francii a Velké Británii.
EP vrátil k přepracování návrh směrnice, která měla regulovat vlastnické vztahy na internetu a chránit přitom kreativní průmysl a vydavatele. Není to první krok přitvrzování na internetu, který Evropská unie prosazuje. Kritici vidí tyto kroky jako snahu o zprivatizovanou cenzuru a o omezení svobody slova. Jaké jsou podle Vás vyhlídky tohoto zákona na podzim?
Já jsme hlasovala proti přijetí tohoto návrhu z mnoha důvodů, jedním z nich je samozřejmě možný negativní dopad na svobodu šíření informací na internetu, negativní dopad na bloggery, jednotlivé uživatele, start-upy a malé a střední podniky. Doufám, že se na podzim dopracujeme k přijatelnější verzi. Řada návrhů na odstranění rizikových dopadů novely byla na stole již v Právním výboru. Pevně věřím, že se nám během získaného času podaří přesvědčit i pravicové kolegy, že cenzura internetu je prostě nepřijatelná!