Předkládám tímto českému čtenáři zkrácenou verzi usnesení Evropského parlamentu o právu na pokojný protest a přiměřeném použití síly, které bylo předloženo k hlasování 14.2. 2019 na půdě Evropského parlamentu ve Štrasburku. Dokument byl sepsán třemi politickými frakcemi – Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE/NGL, ve které působí KSČM), Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D, ve které působí ČSSD) a Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance (Greens, nemá českého europoslance). Návrh usnesení nakonec nebyl přijat, jelikož většina schválila dokument navržený pravicovou koalicí. Přesto však považuji za nutné, aby měl český čtenář možnost se dozvědět, jak se levice v Evropském parlamentu dívá na současnou vlnu násilí proti velmi často pokojným demonstrantům, které může být v současnosti svědky zejména ve Francii.
„Evropský parlament,
1. vyzývá členské státy, aby ctily právo na poklidné shromažďování a svobodu projevu, včetně práva na poklidný protest;
2. zdůrazňuje, že otevřená veřejná rozprava má zásadní význam pro fungování demokratických společností; je přesvědčen o tom, že násilí vůči poklidným demonstrantům nesmí být nikdy řešením;
3. odsuzuje skutečnost, že několik členských států přijalo v uplynulých letech zákony omezující svobodu shromažďování;
4. odsuzuje násilné a nepřiměřené zásahy státních orgánů během protestů a pokojných demonstrací; nabádá příslušné orgány, aby zajistily transparentní, nestranné a efektivní prošetření v případě podezření či obvinění z použití nepřiměřené síly; připomíná, že donucovací orgány se musí vždy zodpovídat z plnění svých povinností a dodržování příslušných právních a operačních rámců;
5. naléhavě vyzývá členské státy, aby nepoužívaly nepřiměřenou sílu a svévolné zadržování vůči pokojným demonstrantům; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby donucovací orgány používaly sílu vždy zákonným, přiměřeným a nezbytným způsobem a jako krajní možnost a aby neohrožovaly lidské životy a ctily fyzickou integritu; konstatuje, že nevybíravé použití síly vůči davům je v rozporu se zásadou proporcionality;
6. bere na vědomí důležitou úlohu novinářů a novinových fotografů při upozorňování na případy nepřiměřeného násilí a odsuzuje případy, kdy se záměrně stali terčem represivních opatření;
7. bere na vědomí, že policie, v jejíchž řadách je také mnoho obětí, působí v obtížných podmínkách, zejména z důvodu nepřátelství některých protestujících, ale také z důvodu nadměrné pracovní zátěže; odsuzuje všechny projevy násilí namířeného proti jednotlivcům nebo majetku ze strany organizovaných násilných skupin, které narušují legitimitu pokojných protestů;
8. vyzývá členské státy, aby využívaly alternativní postupy, které se již osvědčily, zejména ty, které umožňují vyhnout se fyzickému kontaktu s demonstranty a využívají vyjednavačů;
9. připomíná, že politiky v oblasti prosazování práva musí věnovat zvláštní pozornost těm, kdo jsou obzvláště zranitelní, pokud jde o škodlivé důsledky použití síly obecně, jakož i dopady konkrétních zbraní s menším než smrtícím účinkem, například dětem, těhotným ženám, starším občanům, zdravotně postiženým osobám, osobám s duševním onemocněním či osobám pod vlivem drog či alkoholu;
10. vybízí úředníky donucovacích orgánů členských států k aktivní účasti na školení ohledně udržování veřejného pořádku, které nabízí Agentura Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL); vyzývá členské státy, aby si v této oblasti vyměňovaly osvědčené postupy; vyzývá členské státy, aby podporovaly průběžnou odbornou přípravu donucovacích orgánů, pokud jde o vnitrostátní a mezinárodní právní předpisy v oblasti lidských práv;
11. zdůrazňuje, že donucovací orgány musí upřednostňovat dobrovolné rozpuštění shromáždění bez použití síly; trvá na tom, že střelné zbraně by nikdy neměly být použity k rozehnání shromáždění, avšak pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné k vyřešení situace, kdy je bezprostředně ohrožen život či hrozí vážné zranění;
12. odsuzuje skutečnost, že policejní orgány používají proti pokojným demonstrantům některé typy zbraní s menším než smrtícím účinkem, jako jsou např. gumové projektily a granáty se slzným plynem; rovněž odsuzuje používání slzného plynu, vodních děl, projektilových zbraní vyvolávajících elektrický šok a podobných prostředků k rozehnání poklidných demonstrantů, které mohou způsobit vážná zranění s celoživotními následky; konstatuje, že zákaz určitých typů zbraní s menším než smrtícím účinkem požaduje řada mezinárodních organizací a orgánů;
13. je znepokojen skutečností, že členské státy mají různé prahové hodnoty pro použití síly a zbraní; vyjadřuje politování nad skutečností, že donucovací orgány zachází s občany EU velmi odlišně a že jejich základní práva nejsou všude chráněna stejně;
14. vítá rozhodnutí některých členských států a jejich regionů přestat používat nebo zakázat určité typy zbraní s menším než smrtícím účinkem; naléhavě vyzývá k zákazu používání některých typů zbraní a prostředků s menším než smrtícím účinkem, jako jsou např. gumové projektily, airsoftovégranáty s kuličkami (tzv. stingball) a granáty se slzným plynem;
15. vyzývá členské státy k zajištění toho, aby všechny zbraně byly před uvedením na trh nezávisle hodnoceny a vyzkoušeny a aby byly shromážděny všechny údaje o veškerém použití síly, aby bylo možné shromáždit důkazy týkající se použití, zneužití, neočekávaných následků, zranění, úmrtí a jejich příčin;
16. vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby uspořádal slyšení o použití síly a zbraní s menším než smrtícím účinkem vůči shromážděním a aby ve spolupráci s výborem STOA připravil na toto téma zprávu s cílem vypracovat pokyny pro členské státy k používání síly a zbraní s menším než smrtícím účinkem; nabádá Komisi a Agenturu pro základní práva, aby se do toho procesu rovněž zapojily;
17. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizaci spojených národů.”
Jsem ráda, že se toto téma objevuje na půdě Evropského parlamentu nyní, a to i kvůli spojitosti s hnutím „žlutých vest“. Stále však nejsem schopna zakrývat svoje znechucení z toho, že dokument podobného obsahu nemohl být předložen v době, kdy byli Katalánští demokraté brutálně mláceni v ulicích Barcelony za to, že si dovolili chtít hlasovat v referendu. To stále považuji za obrovskou jizvu na evropské demokracii a doufám, že vlády dalších členských států dokáží zachovat rozvahu a demokratické hodnoty.