Každou hodinu zmizí kvůli plantážím na pěstování palmy olejné tři kilometry čtverečních deštného pralesa. Česká europoslankyně Kateřina Konečná stojí již několik let v čele iniciativy Evropského parlamentu, která má používání palmového oleje zamezit.
Dlouhodobě se zasazujete o zákaz palmového oleje. V roce 2017 schválil Evropský parlament vaši zprávu o škodlivosti palmového oleje a o jeho vlastně zbytečnosti s naší spotřebou. Jaký je vývoj v této otázce?
Ne tak pozitivní, jak bychom si představovali. Zpráva není legislativní akt, takže jsme se snažili v rámci vyjednávání o biopalivech ji dostat do legislativních aktů. Evropský parlament dokonce schválil, aby byl palmový olej vyňat do roku 2021 z biopaliv, kde je jeho největší a nejzbytečnější spotřeba. Jak to ale vypadá, dojde k posunutí data až na rok 2030, což mne velmi mrzí, protože je to malá věc, kterou můžeme udělat pro životní prostředí a pro plíce naší planety. Bohužel je zde ale velká nelibost ze strany některých členských států a také státy jako Indonésie a Malajsie vyvíjejí neskutečný tlak na evropskou Komisi. Je evidentní, že se tady hraje velká diplomatická hra, ale chtějí-li být asijské státy našimi partnery, měli by respektovat rozhodnutí jediného voleného orgánu a to je Evropský parlament. V každém případě toto téma bude nadále jedním z velkých témat i pro nový parlament, jelikož některé politiky EU mají neblahý vliv na odlesňování, což není možné připustit u celku, který tak silně podporuje Pařížskou dohodu a Cíle udržitelného rozvoje OSN.
Jak je to s využíváním palmového oleje v potravinářství?
V naší zprávě jsme uváděli, že by měla Evropská komise připravit návrh univerzálního jednotného značení, kdy by spotřebitel mohl jednoduše zjistit, zda potravina obsahuje palmový olej. Velké pozitivum vidím v tlaku samotných spotřebitelů. Dnes už to vidíme na řadě potravin, u nichž sami výrobci píšou, že jsou bez palmového oleje, protože vědí, že je to něco, co spotřebitelé nechtějí a zvyšuje jim to prodejní hodnotu. Vývoj se tedy ubírá dvěma cestami, přičemž je třeba, aby spotřebitel byl alespoň informován, že výrobek obsahuje palmový olej, což by mohlo mít odrazující hodnotu. Ukázka toho, že když máte možnost koupit si dva výrobky, jeden s palmovým olejem a druhý bez, tak raději sáhnete po tom, který ho neobsahuje. Koupí výrobku s palmovým olejem likvidujeme naši planetu a myšlenka, že přidávání palmového oleje do biopaliv planetě pomůže, je naprostou chimérou.
Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, jehož jste členkou, soustřeďuje pozornost i k otázce plýtvání potravinami. Vy sama vyzýváte, aby cíl snížit plýtvání do roku 2030 o polovinu byl závazným, ne jen doporučeným.
Plýtvání potravin je jedno z témat, kterému se hodně věnujeme, je to obrovský problém. Vždyť každoročně vyhazujeme v rámci Evropské unie na jednoho obyvatele 120 kilogramů potravin a to je skutečně šílené číslo, zvláště když víme, kolik lidí nám v rámci EU hladoví. A to se nebavíme vůbec o celém světě.
Vezměte si, že jen v České republice přibližně milion lidí nejenom, že hladoví, ale žije na hranici životního minima, tak si dovedete představit, kdybychom jim uměli ty přebytečné potraviny dát, že by se jim žilo mnohem lépe a prostředky by použili třeba na léky nebo dětské kroužky nebo možná na zimní boty pro děti, protože i na ně tyto rodiny velmi často nemají.
Všichni bychom se měli zamyslet, jak to zařídit jinak. Hodně záleží na označování. Mám na mysli minimální trvanlivost a pojetí minimální trvanlivosti, zda opravdu by nestálo za to u některých potravin, kde nehrozí bezpečnostní riziko při užití, vysvětlit občanům, že nemusejí potraviny vyhodit. Vždyť třeba těstoviny jsou poživatelné i ve chvíli, kdy je měsíc prošlá lhůta. Jedná se většinou o trvanlivé potraviny, nebude se to týkat například mléčných výrobků či masa. Je zjevné, že informační kampaně snažící se udělat v tomto případě osvětu zatím i přes veškerou snahu stále selhávají. Z druhé strany plýtvají potravinami i samotní výrobci. Přijali jsme proto řadu návrhů a budeme chtít po Komisi, aby se nadnimi vážně zamyslela a aby udělala některá jednoduchá opatření, jež by mohla pomoci. Jednalo by se třeba o výslovné povolení daňových výjimek v rámci darování potravin. To je další věc, která se ukazuje jako problematická.
Podařilo se vám také prosadit kritickou zprávu výboru ENVI ohledně dvojí kvality potravin obsahující řadu vašich vlastních pozměňovacích návrhů včetně zákazu dvojí kvality potravin u jídla pro malé děti. Bylo to obtížné?
To, že se podařilo dostat do textu, že se vůbec nepřipouští dvojí kvalita potravin u výrobků pro děti, považuji za velké vítězství. Protože Komise dlouhodobě říká, že jsou různé preference spotřebitelů v jednotlivých zemích a že firmy vlastně nic tak zlého nedělají. Naproti tomu já tvrdím, že malé děti nemají preference, ani v chuti, vůni či čímkoliv jiném. Ač bych si to nemyslela, tak to bylo neskutečně složité mým kolegům vysvětlit, ale povedlo se to. Jako matka tříletého dítěte mohu konstatovat, že nechápu důvod, proč u skleničky výživy od té samé značky koupené v Německu je sedmdesát procent lososa a v Čechách čtyřicet procent. Jsou to úplné nesmysly, s nimiž výrobci argumentují, a je důležité, abychom tomu dokázali zabránit. Nejsou to všichni, znám mnoho poctivých výrobců. Jsou to především čeští výrobci, kteří vyrábí pro celý svět, pro celou Evropu a jsou schopni se stejnou kvalitou vyrábět pro všechny. Proč tedy nemůžeme mít výrobce ze západní Evropy, kteří to také tak budou vyrábět?
