V rámci honby za jednotným trhem EU zcela zapomněla na sociální stránku věci a dnes vidíme propastný rozdíl mezi životní úrovní mezi některými regiony, ale i mezi starými a novými členskými státy. Přesto zdá se sociální témata na půdě EU úředníkům a korporacím nevoní zdaleka tolik, jako debaty o evropské armádě a posílání z peněz EU přes 300 miliard na zbrojení. V EU se ovšem musíme bavit o sociální dimenzi a požadavcích odborů. Jedním z nich je i Protokol o sociálním pokroku.
Debata o Protokolu o sociálním pokroku započala díky případu Laval z roku 2004. Jednalo se o spor mezi lotyšskou stavební společností „Laval Un Partneri Ltd“a švédskou odborovou organizací zastupující pracovníky ve stavebnictví. Laval odmítl podepsat kolektivní smlouvu o zlepšování pracovních podmínek lotyšských dělníků, vysílaných za prací do Švédska, ačkoliv je to zařazeno v právu Unie. V reakci na odmítnutí zablokovala odborová organizace stavební činnost Laval. Tento případ se následně v roce 2007 dostal k Evropskému soudnímu dvoru. Ten na základně listiny základních práv a svobod EU rozhodl o rovných odměnách za stejnou práci a o právech pracovníků na stávku.
Laval započal jako místní spor, avšak jeho důsledky zasáhly celou Evropu. Přišel s otázkou, která zpochybňuje povahu evropského projektu a skutečné výhody z evropské integrace. Rozsudek v případu Laval se uskutečnil v předvečer hospodářské krize roku 2008, kdy se v celé Evropě prováděla úsporná opatření a rostla nezaměstnanost. V tomto období neoliberální vlády zpřísnily vykořisťování pracovníků. Práce byla velmi nejistá, zvýraznila se nerovnost ve společnosti a celkově vzrostla chudoba. Úsporná opatření vedla k větší nespokojenosti s vládou EU, která se také projevila ve volbách. Hospodářská krize v Evropě byla jasným příkladem zprávy Laval v praxi.
Neoliberální Evropa je místo, kde zájmy podniků stojí před sociálními právy občanů a pracovníků. Místo, kde je slabá sociální síť, kde jsou nízké platy a kde podniky považují své pracovníky za pouhý výrobní faktor, a proto Evropská odborová konfederace (EOK), která zastupuje pracovníky napříč celou Evropou, vyzvala EU, aby v dohodách o EU zakotvila Protokol o sociálním pokroku. Ten by měl pak jasně a jednoznačně uvést, že „ani hospodářská svoboda, ani pravidla hospodářské soutěže nemají přednost před základními sociálními právy a sociálním pokrokem“a že „v případě konfliktu mají základní sociální práva přednost.“
Protokol o sociálním pokroku by tak byl závazným potvrzením evropského sociálního modelu zejména v dobách, kdy je model v nevídaném ohrožení. Zaručilo by to „nerozlučnou vazbu mezi hospodářskou výkonností a sociálním pokrokem, kde vysoká konkurence v sociálně tržní ekonomice není sama o sobě cílem, ale má sloužit k prosperitě všech.“ Sociální protokol by byl závazný a ovlivňoval by rozhodnutí Evropského soudního dvora, což by občanům a pracovníkům poskytlo jistotu práva na kolektivní akce, včetně práva na stávku. Byli by tak chráněni a nemohli by být znovu obětováni, jako tomu bylo v období nedávné hospodářské krize.
EU však namísto toho v roce 2017 zavedla tzv. Evropský pilíř sociálních práv. Což byla snaha EU ochraňovat sociální práva, jedná se například o spravedlivé odměňování, zdravotní péči, vzdělání či slušné zdravotní standardy. Nicméně Evropský pilíř sociálních práv neobjasňuje ani neruší hierarchii mezi hospodářskými svobodami a právy pracovníků na sociální ochranu. V praxi EU nadále vyvíjí stejnou neoliberální logiku, která vedla k hospodářské krizi, pomocí deregulace a podpory nejisté práce.
To je důvod, proč chceme v Evropském parlamentu prosadit, aby se EU zavázala k sociálním právům prostřednictví Protokolu o sociálním pokroku a dát tak sociálním právům přednost před ekonomickými svobodami.
V programu KSČM do voleb do Evropského parlamentu dále najdeme: „Pracujeme poctivě, stále ještě platí ,zlaté české ruce’, i když posledních 30 let vlády likvidují, co se dá. Naše práce je silně podhodnocena. Odměny za stejnou práci jsou až třikrát nižší než v sousedním Německu. Přitom bez naší práce by řada zahraničních společností nebohatla tak, jak bohatne. Špatná hospodářská politika z nás udělala pouhou montovnu. Na úrodné černozemi rostou sklady, málo se investuje do rozvoje technologií. Je nutné ukončit koloniální postavení našich zaměstnanců. Za stejnou práci musí dostávat stejnou mzdu, protože jedině sociálně soudržná Evropa může být skutečně demokratická. Plně podporujeme nejvyšší evropské standardy ochrany pracujících, družstevní podnikání, inovace a moderní podniky s vysokou mírou společenské prospěšnosti. Evropa musí začít řešit sociální nespravedlnosti na svém území. Chceme prosazovat evropskou minimální mzdu, jako neoddiskutovatelný sociální a kulturní základ pro důstojnou práci napříč Evropou. Ať už budou lidé žít a pracovat kdekoli, musí mít jistotu, že za svou práci dostanou důstojnou odměnu. Bojujeme proti pracující chudobě.“
Máme jedinečnou možnost učinit EU sociálnější. Zaměstnanci již nesmí okusit tvrdou lekci, kterou jim uštědřila ekonomická krize. Jedině EU, která bude myslet na svoje občany a bude bojovat za jejich sociální práva, si zasluhuje svoji existence. Dost bylo EU pro byrokraty a korporace. EU musí mít ve svém srdci primárně sociální spravedlnost.