Každá doba sebou přináší nová dilemata. V čase digitální revoluce a informační době platí, snad ještě více než kdy jindy, že kdo má informace, má moc a otázka přístupu k informacím se stává naprosto zásadní. Nikdy v historii lidstva totiž nebylo snadnější šířit informace a myšlenky, ale rovnoměrně s tím se zvyšovala potřeba např. korporací a států tyto informace zachovávat v tajnosti. Dilematem dnešní doby však je, jak se zachovat k těm, kteří odhalují informace ve veřejném zájmu.
EU se v tomto ohledu dušuje, že přestože nemá domácí úkol splněný na 100%, rozhodně se jí daří na této problematice pracovat tempem, které nemá ve světě srovnání. V polovině dubna 2019 byla v Evropském parlamentu schválena směrnice představující vůbec první evropské minimální standardy ochrany lidí, kteří upozorní na porušování práva v EU. Dosud se přitom míra ochrany oznamovatelů v členských zemích značně lišila a týkala se pouze některých odvětví. Předkladatelka legislativního návrhu v evropském parlmentu šla dokonce tak daleko, že řekla: „Musíme chránit ty, kteří brání zájmy Evropy-whistleblowery (česky oznamovatele). Oni brání nás, brání evropskou demokracii a veřejný zájem.“
Je to totiž právě zejména Evropský parlament, který si uvědomuje, že whistlebloweři hrají zásadní úlohu při odhalení několika nedávných velkých skandálů, které se týkaly krácení daní (například Lux Leaks a Panama Papers) nebo zneužití osobních údajů (Cambridge Analytica). Protože tím, že whistlebloweři záležitost oznámí, hrají klíčovou úlohu při odhalování případů porušení práva, při nichž je poškozován veřejný zájem a jejich předcházení, jakož i zajišťování blaha společnosti. Evropský parlament byl vždy vděčný, když došlo k odhalení podobných skandálů, které upozornily na prorůstání korporací do států, a proto na základě těchto úniků vzniklo již několik speciálních vyšetřovacích výborů.
Prostě a jednoduše EU dává jasně najevo, že cílem legislativy je odstranit všechny formy odvetných opatření proti whistleblowerům. No a potom přijde na řadu téma Julian Assange a vše se začne poněkud komplikovat a mnoho lidí ošívat. Principy Evropské unie jsou totiž velmi často jednou věcí a vůle nejsilnější armády NATO druhou.
Skandály na které upozornily Lux Leaks, Panama Papers a Cambridge Analytica šly naprosto jasně proti veřejnému zájmu, a proto byly přivítány jako naprosto zásadní pro rozvoj demokracie a právního státu. Julian Assange upozornil na tajné akce CIA, odposlouchávání evropských prezidentů, zabíjení civilistů v Afganistánu, americkou základnu na mučení Guantánamo a mnoho dalších nepravostí tu více, tu méně hraničících s mezinárodním právem. Britské soudy, které budou brzy rozhodovat o tom, zda má být Assange vydán do Spojených států kvůli zveřejnění dokumentů o válce v Iráku a Afghánistánu, by si měly uvědomit, že i Assange konal ve veřejném zájmu a je tedy oznamovatelem.
Stále pro mě tedy platí to, co jsem řekla na plenárním zasedání Evropského parlmanetu ve Štrasburku: „Je mi upřímně zcela jedno, jestli je pro vás Julian Assange hrdinou, či dezertérem. Zda zrádcem, či bojovníkem za svobodu slova. To v současné situaci považuji za podružné. Za jediné opravdu zásadní považuji, že pokud chceme chránit oznamovatele, musíme chránit Assange. Ten má být vydán do země, na jejíž zločiny upozornil a ve které je v současnosti prezidentem někdo, kdo považuje novináře za nepřátele lidu. Nevěřím, že by se mu tam dostalo spravedlivého soudu.“
V polovině června jsem proto podepsala dopis na Evropskou komisi, ve které ji s kolegy žádáme, aby uznala Assange jako whistleblowera a poskytla mu příslušnou ochranu, urgovala za zlepšení jeho životních podmínek (podle experta OSN je Assange dlouhodobě vystaven psychologickému mučení) a zabránila jeho vydání do USA, kde může být podle experta OSN vystaven reálnému riziku vážného porušování lidských práv, a to např. svobody projevu, práva na spravedlivý soud a zákazu mučení a dalších krutých, nehumánních či ponižujících forem zacházení nebo trestů.
Filosof Slavoj Žižek nedávno prohlásil, že Assange má už jen nás a proto ho musíme bránit. Věřím, že Assange by na své straně měl mít také evropské právo a teď je nejvyšší čas ukázat, jak je toto právo silné a zda dokáže vydržet nápor i toho nejsilnější protivníka (čti NATO spojence). Pokud se ohne, ztrácí smysl, pokud zůstane pevné, budeme na něj moci být hrdi.