Rozhovor: !Argument položil několik otázek o novém britském premiérovi a „jeho“ brexitu české europoslankyni Kateřině Konečné.
!Argument: Konzervativní strana vsadila na Borise Johnsona jako premiéra, který zemi odvede z Evropské unie. Je to taktická volba?
Kateřina Konečná: Byla to v mnoha směrech primárně zcela logická volba. Narozdíl od Mayové Johnson brexit v rámci referenda podporoval a dlouhodobě si připravoval půdu na to, aby on byl právě tím „brexitovým premiérem“. Johnson je rovněž populární u členů strany a voličů (tedy alespoň u těch z Anglie), ale paradoxně není příliš oblíben u zvolených zástupců Konzervativců v Dolní sněmovně, což se může ukázat osudovým.
!A.: Zvýšila se v souvislosti s tím možnost takzvaného no-deal Brexitu?
K.K.: Odchod bez dohody byl vždy možností, která měla primárně vyděračský potenciál, ale jelikož všichni věděli, že by uškodil všem (a zejména Velké Británii) a tedy by se rovnal šílenství, jelikož by zároveň značně poškodil vztahy mezi EU a Velkou Británií. Odchod bez dohody znamená narušení vzájemné důvěry, což může mít nedozírné důsledky. I Salvini se s EU dokáže dohodnout, a co to říká o Velké Británii, když ona to nedokáže. Achillovou patou je otázka severního Irska, kde EU bojuje za zachování míru, který chrání i životy Britů, a Velká Británie o poslední zbytky impéria. Johnson hraje nebezpečnou hru, která dle mého soudu velmi pravděpodobně skončí odchodem bez dohody kvůli člověku, který se bude snažit zachovat si politickou tvář a vidinu sebe jako Churchilla. Brexit je Johnsonova politická minulost, přítomnost a budoucnost. Johnson je brexit, který bude bolet, ale který se bude britskému lidu předhazovat jako evropské bodnutí do zad. Johnson je tvrdý nacionalistický odchod ve stylu „Británie vládne“ ve chvíli, kdy předseda Konzervativní strany má co dělat, aby si udržel jednotu vlastní strany.
!A.: Dobře se orientujete ve fungování Evropské unie. Znamenal by „no-deal“ odchod Velké Británie skutečně takový problém? Dost lidí má dojem, že je to jen takové strašení a odchodu Britů fandí a vidí ho jako vzor. Co by vlastně znamenal?
K.K.: „No-deal“ je nejtvrdší možnost z tzv. „hard Brexitů“ (tvrdých odchodů) UK z EU, při které Británie nejvíce ztratí a který ji zasáhne nejvíce (ekonomicky, právně i politicky). Tento scénář se dá volně přeložit a definovat jako stav, kdy nebude existovat shoda mezi UK a EU na podobě „výstupní smlouvy“ (exit treaty). Jinými slovy, dojde k absolutnímu selhání při vyjednávání, a tedy nebude existovat vzájemná shoda na podmínkách, jako je například velikost finančního vyrovnání nebo úloha Evropského soudního dvora. Při této možnosti by se také nepočítalo s absolutně žádnou diskuzí o budoucnosti vzájemných obchodních ujednání a vztahů v této rovině. Pokud by se nepodařilo dospět k nové obchodní dohodě, musely by se obě entity řídit pravidly WTO. Byla by automaticky uvalena cla na zboží, které proudí jak z EU do UK, tak naopak. Cla u průmyslových výrobků by se pohybovala kolem 2–3 %, u automobilů 10 % a na zemědělské produkty by byla uvalena cla mezi 20–40 %. Velmi by trpěl i obchod se službami. Automaticky by se zrušily čtyři základní svobody – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Silně zasažen by byl i sektor finančních služeb.
V tomto extrémním případě by mohlo dojít k tomu, že by samozřejmě nebyly nahrazeny ani základní dohody o infrastruktuře – jako jsou např. dohody o leteckých linkách. Přístavy a pozemní hraniční přechody by mohly skončit v naprostém chaosu ucpané dlouhými kolonami kamionů při čekání na celní kontrolu. Velmi problematickou by se stala hranice se Severním Irskem (kde by se extrémně zesílilo politické napětí). Odchod bez dohody navíc Velkou Británií nažene buď do náruče prezidenta, který vyznává heslo „Amerika na prvním místě“, nebo k ekonomickým tygrům z Asie, kteří si s gustem pochutnají na již takřka nic nevyrábějící zemi, která je v mnoha případech kolonizovala, nebo povede k prohloubení již tak vřelého vztahu země ke korporacím (viz článek Korupce džentlmenů).
!A.: Je jasné, že budoucnost se těžko odhaduje, ale z dosavadního vývoje je jasné, že odchod z EU představuje velký problém pro Velkou Británii jako politickou unií mezi Anglií, Skotskem, Walesem a samozřejmě Severním Irskem. Zdá se jako dost pravděpodobné, že Brexit, a tím spíš hard Brexit, vytvoří(il) nová ohniska napětí minimálně na ose Londýn-Edinburgh, Londýn-Belfast a případně Belfast-Dublin. Jak vnímáte Johnsonův Brexit „no matter what“ v souvislosti s britskou politickou unii a její, řekněme, „trvanlivostí“ do budoucna?
K.K.: Takto se přesně chová gambler, který zoufale potřebuje vyhrát, ale nemá na to karty. Sázka „all in“ může soupeře rozhodit, ale také více utvrdit v touze dohrát vše do konce. Irové a Skoti čekají na nezávislost staletí a z jejich úhlu pohledu není nic logičtějšího než současného zmatku využít. Britská politická scéna se mění, Konzervativci se mění, což se nelíbí dokonce ani skotské části strany která se možná zcela odtrhne, vznikají nové silné politické strany, liberálové se politicky očistili od koalice s Konzervativci a opět nabírají na síle, ale vše je nutné vše vidět z dlouhodobé perspektivy.
Brexit je dost možná posledním dějstvím obrovské proměny země, které kdysi ležel svět u nohou. Jediná naděje Velké Británie je, že odsouhlasí současnou dohodu s EU a Johnson dodrží slib, že bude chtít vyjednat s EU tu nejambicióznější obchodní dohodu. Kdysi hrdá průmyslová země dnes už nemá mnoho es v rukávu a stačí letmý pohled na jejich automobilový průmysl, aby člověku došlo, že to, co se jim podařilo na ostrově udržet, už dávno není v britských rukách a není třeba obchodního génia, aby přišel na to, že pokud bude odchod bez dohody, tak bude např. pro BMW lepší, aby dělala legendární britské Mini v Německu. Johnson nemá karty a hraje vabank. Proto se také stal premiérem, protože čas rozumu a diplomacie definitivně opustil Velkou Británii (respektive Anglii). Skoti dlouhodobě nesouhlasí s politikou Londýna a jsou to paradoxně právě Skoti (respektive jejich premiérka), kteří si zatím zachovávají pověstný britský klid a koncentrovaně jdou za svým cílem. Johnson a naprosto zpackané jednání o brexitu jsou pro Iry, Skoty a Velšany jasným signálem, že Anglie je stáhne na dno a bude jí to zcela jedno.