Bojovnice Anežka Malá

Mimo výročí velikána K. Čapka zde máme ještě jedno, které se nepřipomíná. Ale je to 110 let, co světlo světa spatřila bojovnice Anežka Malá, spojka ilegálního vedení KSČ, matka a nesmírně silná žena, kterou nacisti odsoudili ve 32 letech k trestu smrti. O tom, jak silnou osobností byla, svědčí i její poslední dopis z 24. listopadu 1942:
Moji nejdražší, milovaní!
Nadešla v mém životě ta chvíle, kdy se mám s Vámi naposledy rozloučit. Je to úžasně bolestné pro vás, já vím, ale nedá se to změnit. Prosím Vás pro vše, jež je Vám drahé, buďte silní, nezoufejte, neplačte. Pro mne je to skoro osvobození, neboť v té strašné nejistotě žít, věřte, to není záviděníhodné. V jedné knize jsem zde četla, že život člověka to je jako kámen, který hodíš do vody. Kámen leží na dně, ale na povrchu dělají se stále kola. A v to já věřím, že mne tam u nás nezapomenete.
Moji milovaní rodiče, odpusťte, co jsem kdy špatného udělala. Nezoufejte, to vše byl můj osud. Nedělejte Karlovi předhůzky, on už bude tak dost strašlivě nešťastný. Ale je přece dnes tolik postižených. A věřte, že kdybych byla u Vás doma, kdo ví, jak by to se mnou vypadalo, a možné, že by to bylo pro Vás ještě horší. Teď jste mi trochu odvykli a musíme zapomínat – pomalu zvykat. Mamičko má milovaná – posílám Ti moje vlasy, nos je po mně na památku. Můžete se informovat, zda byste mohli moje pozůstatky dostat. Mojí Hildě odepište. Bude psát k N. R.
Mého sladkého synka naposledy zdravím, líbám, a s ním se loučím, ale mé drahé dítě, Tvoje máma nepláče. Vím, že můj synek je dobře vychovaný, že doroste a bude moudrý, nadaný a všichni z něho budete mít radost. On a všichni jeho kamarádi budou jednou šťastně žít. Jen co hudby se týče, jak je to krásné, že on umí tak hrát, to budou jednou samé veselé písničky. Jenom až ta první bolest přejde. Dopis pošlete za Karlem, neznám jeho adresu. Zoufat není třeba. Vždyť jsem žila. A kdož ví, jakému utrpení jsem ušla. (Můj kabát, co přijde, ať Marti rozpáře a ušije něco Jiřince.) Pozdravujte mi všechny přátele a známé. Všecky příbuzné. Anička ať se dočká na Staničkovi všeho dobrého. Moji milovaní rodiče, děkuji Vám za vše, za Vaši dobrotu a lásku. Přeneste vše na mé sladké dítě. Loučím se s vámi ještě jednou naposledy, hladím a líbám Vás. Tobě, můj synečku, Tvé růžové tvářičky, Tvé veselé oči, Tvé šikovné ručinky tisknu, objímám ještě jednou. Žijte blaze.
Vaše Anežka