Dnes je Světový den štěstí. Možná se zdá být paradoxní, mluvit o štěstí v době, která nás všechny zkouší a k některým je velmi krutá, ale stále máme mít mnohé, za co můžeme být vděční a co nám pomáhá.
1. Přestože si mnozí dělali legraci z těch, kteří se snažili dělat si zásoby jídla, ve snaze zabezpečit přežití rodiny, v USA docházelo k nákupům zbraní ve velkém a Němci nakupovali zlato. Šťastná je společnost, která má jasné priority a nebojí se jít mírovou cestou a nemyslí jenom na profit.
2. Ano, nejsou roušky. Až bude konec krize, tak se k tomu vrátíme a nenecháme na Vládě kámen na kameni, ale teď nedělejme politiku. Teď je čas ukázat sílu lidské vůle a solidarity. Jsem šťastná, že žiji ve společnosti, která se dokázala postavit situaci čelem a přijala odpovědnost za osudy nás všech. Namísto brblání a údajného typického českého neustálého stežování začala naše společnost vytvářet to, co tak chybělo – roušky pro ty nejvíce zranitelné a naději, že to zvládneme.
3. V naší společnosti je teď mnoho těch, co makají od rána do večera, aby nám zajistili dobré životní podmínky, udržovali jakžtakž normální stav a kvalitu veřejných služeb. Personál v nemocnicích je pod neuvěřitelným tlakem a zaslouží si náš obdiv. Policie ČR odvádí taktéž vynikající práci a zásobování také funguje dobře. Je zapotřebí velkého kolektivního úsilí, aby vše fungovalo. Mnoho z nás je možná doma, ale to by nešlo bez toho, aby mnoho lidí naopak v práci bylo.
Máme štěstí, že táhneme za jeden provaz. Spolu to zvládneme. Díky všem dobrovolníkům a profesionálům, kteří udržují naší zemi v chodu. Jak zpíval Voskovec s Werichem – „Ten umí to a ten zas tohle,
a všichni dohromady udělají moc.“