Evropská unie se na svém nedávném mimořádném jednání shodla na rekordním balíčku finanční pomoci. Jakými principy by se měly ale EU a jednotlivé členské státy řídit tak, aby zmírnily dopady koronakrize a předešly těm budoucím?
Odpověď evropské levice se dá shrnout do několika hlavních bodů, kterými jsou dostupné zdravotnictví pro všechny, obrana práv pracujících a sociální spravedlnost, udržitelná hospodářská politika, posilování demokracie a obrana práv, a nakonec představivost. Chtěla bych vám je teď postupně představit.
Nikdo nepochybuje o tom, že v době pandemií je zdravotnictví klíčovou oblastí ochrany obyvatel. Na evropské úrovni je potřeba požadovat systém zdravotnického plánování tak, abychom mohli spravovat a koordinovat žádosti členských států od materiální přes lidskou pomoc. Zemím se musí dostat rychlá odpověď na žádost o pomoc v případě, že jejich domácí kapacity budou přetíženy. S tím úzce souvisí to, že jednotlivé národní státy budou takové lékařské kapacity mít. Je proto nutné, aby byla opuštěna politika podvazující zdravotní systémy a těm se dostalo řádného navýšení financí. Veškerá prevence je ale zbytečná bez celoevropské koordinace a existence pravidel, kdy a jak rozvolňovat epidemiologická opatření. Zavírání hranic je jen dočasným řešením, které nastalo v době nejvyšší nouze.
Kromě finančních prostředků je potřeba, aby jednotlivé státy měly své vlastní výrobní kapacity na ochranné pomůcky a další nezbytné zdravotnické vybavení. K tomuto účelu mohou vznikat veřejné podniky, které budou sloužit nejen k posílení zdravotnického systému, ale také jako nástroje politiky zaměstnanosti.
Veškerý lékařský a pečovatelský personál, stejně jako prodavači a prodavačky a jejich kolegové z dalších klíčových profesí, byl v první linii boje s koronavirem. U nich a všech nezbytně nutných profesí by mělo přijít přehodnocení dlouhodobého odměňování místo jednorázových odměn. V době pandemie by však měly všechny ostatní profese zůstávat doma, nebo být v práci na nezbytně nutnou dobu, avšak se zachováním stejné výše mzdy po celou dobu. Zvláštní pozornost se musí věnovat rodičům-samoživitelům, kteří by měli získat více volna a také plně hrazenou péči o děti v době, kdy budou v práci. Je na čase revidovat Evropskou sociální chartu a zaručit vymahatelnost práv, která jsou v ní obsažena. V České republice jde zejména o právo na bydlení a jeho dostupnost, protože k čemu vám je formální právo na papíře, když si z poctivé práce na byt nemůžete vydělat?
Když jsme ve volebním programu KSČM poukazovali, že je nutná změna klíčových smluv EU, měli jsme tím na mysli i zrušení Paktu stability a růstu. Toto restriktivní neoliberální a nesmyslné opatření musí okamžitě skončit. Místo toho, abychom státy trestali, je třeba je povzbudit ve veřejných investicích.
Evropská centrální banka také nemůže zůstat beze změny. Musí odepsat všechny dluhy, které u ní členské státy měly a mají a jsou spojeny s koronakrizí. Stejně tak by měla být věřitelem poslední instance a půjčovat pouze s nulovým úvěrem a na projekty, které jsou přímo spojené s transformací na bezuhlíkovou ekonomiku a splňují přísná sociální kritéria.
Zatočit musíme také s daňovými ráji a vyhýbání se placení daní. Společnosti, které se nebudou držet pravidla »kde podnikám, tam daním«, by měly být vyloučeny ze společného trhu EU. Stejně tak nadnárodní společnosti, zejména ty digitální, by měly zaplatit na daních mnohem více, než platí dosud (tedy pokud jako Apple vůbec platí). Je nepochybné, že musí dojít ke zrušení smluv o volném obchodu, jako byly TTIP a CETA, a jaké naopak Evropská komise dále vyjednává všude po světě. Ty totiž jen povzbuzují nesmyslné přesouvání zboží po celé planetě, drancování přírody a snižování bezpečnostních a pracovně-právních standardů.
Postkrizová opatření nesmí v žádném případě oslabit demokracii. Naopak! Je třeba budovat a prohlubovat demokratické instituce. Kromě už zmíněných veřejných zdravotních podniků by měly vznikat další, které budou samosprávné a budou přímou konkurencí soukromým firmám. Nejen svými platovými podmínkami, ale také způsobem řízení ukážou cestu vpřed po celé Evropě.
Systémy jako naše chytrá karanténa musí být pod veřejnou kontrolou a data v nich obsažená musí být ochráněna před jakýmkoli zneužitím.
Nakonec se dostávám k tomu na první pohled nejabstraktnějšímu principu. Musíme mít politickou představivost a odvahu navrhovat věci, které jsou dnes jen na papíře, ale které považujeme za správné. Politická představivost není snílkovství. Je to umění vidět svět takový, jaký by měl být. Evropská levice svými principy, které jsem zde představila, o změnu světa usiluje a bude tak činit i nadále.