Přílišná horlivost a špatné vyhodnocení situace, jen tak se dá vysvětlit, jak mohl tým prezidenta Miloše Zemana zakázat obsluhovat hlavu státu postiženými zaměstnanci restaurace v Krásné Lípě při jeho návštěvě severu Čech. Horliví členové týmu si ke svému přehmatu vybrali tu nejhorší dobu, jakou mohli. Hendikepované vyhnali od jeho stolu v okamžiku, kdy se přetřásá Zemanův značně otevřený postoj k inklusivnímu vzdělávání. Prezidenta tím dostali do situace, kdy špatná interpretace jeho postojů vyvolává mezi veřejností dojem, že je necitlivý a postižené nemůže ani vidět.
Prezident Zeman řekl, že si nemyslí, že by společné vzdělávání postižených a zdravých dětí bylo prospěšné, ať už jedné nebo druhé straně. Domnívám se, že šlo o obecné hodnocení systému. Možná měl k dispozici zkušenosti učitelů ze základních škol, kterým pět integrovaných dětí s poruchami učení dokáže tak znesnadnit výuku, že ani zdravé děti nemají šanci se něco naučit. Jistě neměl na mysli vozíčkáře nebo jinak tělesně znevýhodněné žáky. Každému je jasné, že spolužití s takovými dětmi je pro jejich spolužáky přínosné. Minimálně proto, že je učí toleranci k odlišnostem. Jenže takové nuance se do prezentované zkratky obvykle nevejdou. Předpokládám, že událost bude mít dohru, minimálně v Zemanově týmu. Já bych však prezidenta za to, že nevěděl, jak rozhodují tito lidé při přípravě jeho státnické návštěvy, veřejně nehaněla. Bylo by hloupé očekávat, že hlava státu bude s přípravným týmem jezdit po krajích, kontrolovat jídelníček, vybírat či odmítat personál a zajišťovat volný průjezd koloně vládních vozidel. Jen tak mohl, podle mého názoru, bezpečně zabránit přehmatu svých lidí.