Europoslankyně Kateřina Konečná se vrací k projevu předsedy EK Jean-Clauda Junckera o stavu a budoucnosti Evropské unie. Juncker ve třetím roce v úřadě nakonec mluvil o vizích, dokáže je prosadit?
Po zkušenosti z posledních let hledělo mnoho europoslanců a novinářů s obavami na kalendář, u kterého byla na den 13. září 2017 připsána poznámka – Junckerův projev o stavu Unie. Předseda Komise Jean-Claude Juncker tento proslov v minulosti pojímal tak, že se uvelebil u pultíku a tak dlouho plácal páté přes deváté, dokud ho předseda Parlamentu neupozornil, že již dvojnásobně přetáhnul řečnickou dobu. Není proto divu, že mě již na cestě do Štrasburku přepadala deprese a pocit zmaru nad tím, že „lídrem“ EU byl zvolen člověk, od kterého je možné očekávat všechno, kromě nových myšlenek a úhlů pohledu. Nutno podotknout, že jeho projev překvapil, ale jak už to tak u Junckera bývá, ne zcela v tom nejlepším slova smyslu.
Nejen kakaem živa je Unie
Pravdou je, že jeho projev měl větší úroveň a člověk se nemusel za vysokého unijního představitele cítit tak trapně, jako tomu bylo v minulosti. Z českých médií měl čtenář dojem, že takřka jediné, co Juncker prohlásil, bylo, že Češi mají ve svých čokoládách nárok na stejné množství kakaa, jako mají jejich západní sousedé, ale to hodinový projev nemůže zcela obsáhnout. Faktem je, že Juncker mluvil hodně o tom, co plánuje v blízké budoucnosti udělat, a o tom, co by se mu líbilo, kdyby se stalo. Mluvit o vizích je samozřejmě dobře, ale přijde mi, že předseda Evropské komise zapomněl, že je předsedou Evropské komise a má tedy reálnou možnost tyto věci ovlivnit. Je tedy skvělé, že se vyslovil za „stejný plat za stejnou práci“, proti dvojí kvalitě potravin, za kompenzace pro evropské spotřebitele v kauze Dieselgate, jednotné vedení EU, nadnárodní kandidátky do evropských voleb apod., ale zapomněl říci, kterak a kdy se tyto vize budou realizovat.
S křížkem po funuse?
Vzhledem k tomu, že se jednalo o v pořadí třetí Junckerův projev o stavu Unie, tak nás čeká příští rok poslední. Pravdou je, že Junckerův projev byl zajímavý a nepostrádal myšlenky, ale přišlo mi, že se jedná spíše o projev politického kmeta, který se chce s posluchači podělit o životní moudra než někoho, kdo má ve své agendě chod EU a drží tedy ve svých rukách moc a životy půl miliardy obyvatel. Tohle byl projev, který měl být na začátku jeho období, a nikoliv až ve druhé polovině. Sám předseda Komise o něm v rozhovoru před svým projevem prohlásil: „Ptám se sama sebe, jestli bych neměl využít příležitosti, abych řekl, co si já sám myslím. Řeč v roce 2017 je opravdu důležitější než v roce 2018, takže si myslím, že bych měl dát najevo svůj názor.“ Uvědomuje si je vůbec Juncker, kým je a v jaké mocenské pozici se nachází? Pokud do teď nedával najevo svůj názor, pak jakou (respektive čí) agendu dělal? Nedal vlastně tímto projevem najevo svou naprostou bezmocnost?
Za absurdní považuji to, že tyto svoje vize patrně neprojednal ani s těmi nejbližšími spojenci. Juncker ideologicky patří do frakce EPP a několik hodin poté co prohlásil, že podporuje jednotné evropské kandidátky do Evropského parlamentu, předseda EPP prohlásil, že frakce takovéto kandidátky odmítá. Juncker tedy patrně sypal svoje vize z rukávu a vůbec se nestaral, co si o nich myslí jeho spojenci, a vlastně ho tak nezajímalo ani to, jestli budou realizovány, jelikož prostá matematika Evropského parlamentu ukazuje, že bez EPP se prosazuje cokoliv jen velmi těžko.
Junckerův odkaz
Samozřejmě, že jsem s mnoha body projevu nesouhlasila (zejména s částí o obraně a euru), ale chápu onu potřebu celospolečenské debaty o budoucnosti EU, ke které Juncker vybízí. Sama po ní volám již dlouho. Tak jak předseda Komise tuto debatu dlouhodobě koncipuje je, že v rámci ní má dojít k realizaci jednoho z pěti představených scénářů budoucího vývoje EU. Ovšem v rámci svého projevu o stavu Unie poprvé promluvil o novém šestém scénáři, který mu je očividně nejbližší. Když zcela pominu fakt, že se Juncker v minulosti vyjádřil tu pro jeden scénář a za několik týdnů pro jiný, zcela nechápu, proč předložil šest scénářů až nyní, půl roku poté co předložil původních pět. Neměl ho ještě vymyšlený, nebo pro něj nezískal podporu u své vlastní Komise, či je to opět jen jakýsi osobní plán, s jehož realizací se nepočítá? Možná bychom měli mít nejdříve celospolečenskou debatu o tom, co se vlastně domníváme, že Juncker dělá, říká a co tím přesně myslí.
Juncker má teď pouhý rok na to, aby dokázal své vize realizovat, jinak se stane to, čeho se podle mnoha komentátorů bojí – vstoupí do dějin jako někdo, jehož působení bylo definováno krizemi (zejména migrační), brexitem (tedy de facto částečným rozpadem) a nárůstem populismu v EU.
Za hlavní závěr debaty o Junckerově stavu Unie tedy považuji to, že EU nebyla schopna dosadit do čela Evropské komise skutečného lídra, který by byl schopen prosazovat své vize. Možná je to vhledem k jeho konzervativnímu vidění světa dobře, ale nemohu se zbavit přesvědčení, že evropští občané si zaslouží víc, a to zvláště v tak rozbouřených dobách, ve kterých i Juncker volá po kapitánovi.