Dnes proběhlo závěrečné hlasování Evropského parlamentu k nové směrnici o biopalivech, jejíž text jsem téměř tři čtvrtě roku sledovala jako stínová zpravodajka. Musím se však přiznat, že po jeho výsledku mě ovládla beznaděj.
Dnes již víme, že podpora biopaliv první generace byl mimořádně velký průšvih, že se EU šeredně zmýlila a při konstrukci původní směrnice přehlédla několik zásadních faktorů, což se nemalou měrou promítlo do dalšího poškození krajiny a životního prostředí EU, snížení potravinové soběstačnosti a růstu cen potravin. Jako stínová zpravodajka jsem proto k připravované změně přistupovala s nadějí a velkými očekáváními. Tyto mé naděje však nebyly naplněny. Projednávání návrhu po celou dobu doprovázel nikdy neutichající tlak lobbistů z celé EU, které více než životní prostředí zajímalo zrovna to, která surovina či palivo budou jak podporovány a kam se budou započítávat. I přesto všechno jsme díky práci mého výboru ENVI vstoupili do závěrečného vyjednávání s Radou a Komisí s velmi silným dokumentem. To co z něj však vzešlo, není nakonec nic jiného než velká porážka jak pro Evropský parlament, tak hlavně pro životní prostředí. Podvolili jsme se tlaku Rady a členských států a rezignovali na vše podstatné, co měla nová úprava reprezentovat. Nedokázali jsme dostatečně opustit již dávno překonaný a nedokonalý koncept biopaliv první generace. Výsledný text je pak v podstatějen mírně vylepšenou verzípůvodního návrhuz roku 2009.
Po téměř pěti letech vyjednávání jsme ničeho podstatného nedosáhli. Jsem velmi ráda, že se má frakce GUE/NGL rozhodla na této šarádě, která v jádru znamená zakonzervování současného stavu, nepodílet a hlasovala proti. V Evropském parlamentu jsme dnes prohráli příliš mnoho. Dále bude pokračovat drancování krajiny, dále bude na biopalivech jen úzká skupina vyvolených a my jsme promarnili jedinečnou možnost naši chybu napravit.