Budoucnost vztahů zemí AKT a EU po roce 2020 (A8-0263/2016 – Norbert Neuser)

Přestože považuji vytváření dohod se skupinou afrických, karibských a tichomořských států (AKT) za velmi důležité, rozhodla jsem se u hlasování o budoucnosti vztahů AKT-EU po roce 2020 zdržet. Plně sice podporuji fakt, aby se Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle udržitelného rozvoje staly ústředními body nové dohody a aby byl vytvořen důrazný monitorovací mechanismus, který zajistí, aby dohoda přispívala k cílům udržitelného rozvoje a podporovala je, ale vadila mi zmínka o tom, že soukromý sektor může plnit klíčovou úlohu v rámci procesu rozvoje a může přispět k jeho financování, jestliže investice budou prováděny při zohlednění osob i tradičního vlastnictví nebo využití a životního prostředí v souladu s hlavními zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv. To totiž ukazuje na základní problém EU, kterým je, že sice říkáme A, ale zapomínáme na B. Víra v to, že se korporace budou chovat slušně v zemích, které nemají dostatečné administrativní zázemí a mají problémy s korupcí, je sice hezká, ale víme, že k tomu příliš často nedochází. Je sice zajímavým nápadem udělat z vlka pastýře a doufat, že nevyužije své dominance, ale jedná se o víru zcela slepou a neuvěřitelně hloupou.