Paní předsedající, s velkou radostí jsem včera poslouchala projev Martina Schulze. Rozuměla jsem mu tak, že Německo potřebovalo více jak 70 let, aby se vyrovnalo se svou tragickou minulostí. Dnes projednáváme rezoluci o republice Ázerbájdžán, ve které nutíme suverénní stát, aby se za dobu dvou až tří let přizpůsobil od svých kořenů našemu pojetí demokracie.
Paní předsedající, jsem přesvědčena, že na summitu OSN v New Yorku je nutné vyzvat k připojení k závazku na redukci CO2 všechny vyspělé a lidnaté státy. Bez jednotného postupu vzniká velmi nerovná ekonomická situace, na kterou mimo jiné doplácejí především státy Evropské unie s velkým podílem průmyslové výroby. Redukce CO2 přitom nadále zůstane pouze symbolem hledání nových
Představme si situaci, kdy za volantem překročíme rychlost a dopravní policisté nám napaří mastnou pokutu. Dosud je to v pořádku. Zákony i vyhlášky se mají dodržovat. Kdyby nás ale následně poslali zpět domů s tím, že tutéž cestu máme absolvovat ještě jednou a tentokrát při dodržení správné rychlosti, už by nám to připadalo absurdní. A
Jak jsme již dříve upozorňovali, selhání v podobě jak pozdního vyjednávání o pozici i tak o konkrétním člověku nakonec zapříčinilo, že Česká republika nebude mít svého zástupce nejen v žádném z ekonomických portfolií, ale ani v oblasti, ve které by náš kandidát měl praxi. Je to škoda, nicméně také ukázka toho, jak strategické věci jako
Vláda kancléřky Merkelové naplnila dlouholeté úsilí Svazu vyhnanců a od příštího roku přibude v německém kalendáři nový památný den – 20. červen, jako připomínka památky uprchlíků a nuceně vysídlených lidí. V tomto kontextu nabývá poněkud jiný význam, než jak jej chápe OSN, tedy mezinárodní den uprchlíků v souvislosti s válečnými konflikty. A znovu to otevírá