Vláda kancléřky Merkelové naplnila dlouholeté úsilí Svazu vyhnanců a od příštího roku přibude v německém kalendáři nový památný den – 20. červen, jako připomínka památky uprchlíků a nuceně vysídlených lidí. V tomto kontextu nabývá poněkud jiný význam, než jak jej chápe OSN, tedy mezinárodní den uprchlíků v souvislosti s válečnými konflikty. A znovu to otevírá
Pane předsedající, otázka nezaměstnanosti mladých je jedním z klíčových problémů dnešní doby. V mé zemi, České republice, se před vstupem do Evropské unie říkalo, že musíme dospět, abychom se stali právoplatnými a rovnými partnery pro naše sousedy na Západě. Sny o dospělosti ale vystřídala realita vynucených strukturálních úprav a rostoucí nezaměstnanosti. Cynismus, s jakým se
Násilí mezi Izraelem a Palestinou v pásmu Gazy
TTIP je pro nás nepřijatelná.
TTIP je pro nás nepřijatelná.
To už není ostuda, to je totální selhání. Toto konstatování je faktem české politiky posledních dní. Do konce tohoto týdne bude již nejen definitivně potvrzen šéf Evropské komise na dalších pět let, ale také se začnou rozdělovat nejdůležitější oblasti, které by měli jednotliví komisaři spravovat. Je evidentní, že česká vláda nejen zaspala, ale pro Českou
Nepatřím mezi nekritické obdivovatele čehokoliv a kohokoliv. A to platí i tentokrát. Veřejný dopis Pabla Iglesiase, lídra španělské strany Podemos, kterého naše levicová frakce GUE/NGL nominovala na předsedu Evropského parlamentu, je ale balzám na mou duši třísněnou samolibostí euroskeptiků či bezpáteřností europragmatiků. A to nejen mou, ale všech, komu záleží na lepším životě Evropanů. Co