Ministr financí České republiky si bude Evropské komisi stěžovat na Českou republiku. „Já budu bojovat za moje práva, protože já mám právo vlastnit, jako každý český občan, mám právo podnikat a podílet se na věcech veřejných. A tady tradiční politické strany mi to zakazují,“ řekl Babiš. Být oligarchou je prostě těžké a pan ministr si
Britská premiérka má opravdu velmi složité období. Nejdříve je kritizována za projev o Brexitu, protože v něm potvrdila pouze to, že sice v EU být nechce, ale výhody členství by si ponechala ráda a teď se ukázalo, že kryla neuvěřitelné selhání systému Trident (balistické rakety podpalovány z ponorky, nesoucí jaderné hlavice), který jen tak mimochodem
Česká ekonomika ožívá, bohatí bohatnou – počet dolarových milionářů u nás loni stoupl o osm procent, nyní jich je přes 23 tisíc. Pracující si přesto musí brát více zaměstnání, aby utáhli rodinný rozpočet. Průměrné mzdy sice statisticky rostou, zjevně nedostatečně. I proto podporuji odborářskou kampaň #KonecLevnePrace.
Byla to naivita nebo jen sbírání politických bodů? Ministryni Šlechtové přeci muselo být jasné, že tento poměrně dobrý návrh přes koalici, kde jsou procírkevní lidovci, ČSSD, jejichž slibům se zjevně věřit nedá, a ANO Andreje Babiše, jenž před pár dny přiznal, že o zdanění restitucí v téhle vládě usilovat nebude, nemá šanci projít. Loupež století
Možná si to špatně vysvětluji, ale z komentáře pana Štětiny se mi zdá, že smrt šedesáti čtyř Alexandrovců – v jeho pojetí jen vojáků, kteří zemřeli cestou na frontu – v podstatě vítá. Alexandrovci jsou armádní sbor. Při armádách po celém světě obvykle působí soubory, a to i dětské, nikdo v nich nevidí potencionální zabijáky.
1% nejbohatších vlastní 50,8% světového bohatství. 10% nejbohatších vlastní 89% světového bohatství. Miliardáři přitom předstírají, že jsou proti současnému stavu a stávají se ministry financí a prezidenty. Tohle je ta opravdová krize, která se odehrává za obrazovkami. Tohle je to, co ničí svět a naděje na spravedlivou společnost. Odkaz
Hned několikrát na mě dneska na internetu vyskočilo upozornění na Mezinárodní den lidských práv. Některé statusy mi ale připomněly, jak úzce jsou v poslední době lidská práva vykládána. Proč se o nich tolik nemluví v souvislosti s podmínkami a platy pokladních v supermarketech nebo třeba poštovních doručovatelek s těžkými kabelami? Proč se tak málo používá
Každý den v terénu s naditou kabelou, a to i v zimě či dešti, nebo mnohdy náročné hodiny za přepážkou… Rozumím pošťákům, kterým už ruply nervy a uvažují o výstražné stávce. Že je jejich práce náročná, o tom není pochyb. Požadované zvýšení platů, ke kterému nedošlo už několik let, si zaslouží. A jestli na to