Církev bohatne, ale Zeman bude u papeže prosit o hospice

Je tomu rok a pár týdnů, co prezident na Hradě jmenoval novou vládu. Jedním z nejsilnějších voličských témat, které strany koalice vyneslo k moci, byly národem nenáviděné církevní restituce a hlavně sliby, že se budoucí kabinet pokusí zabránit krádeži desetiletí. Možná se mýlím, možná mi neslouží paměť, jak by měla, protože v poslední době mám pocit, jako kdyby tento problém už dávno problémem nebyl. Církev se těší na slíbené miliardy, postupně a téměř nenápadně se raduje z nového majetku, případně se soudí o ten, který by chtěla. Jako třeba o obraz Madona z Veveří, vzácnou středověkou památku, která je nyní v Národní galerii v Praze, kde si jej lidé mohou prohlédnout, ale jíž by farář z Veverské Bítýšky viděl raději »doma«. A ti, kteří na odmítání církevních restitucí získávali voličské body, raději mlčí. Proč připomínat někdejší sliby, že se s tím pokusí něco udělat, že? Místo vlády totiž fakticky máme spíše „One Man Show“ podle scénáře Andreje Babiše a ten církevní restituce před volbami tolik neřešil. Se svým podnikatelským projektem hrál na jiné protestní struny voličů. Čím to, že jsem si na restituce vzpomněla právě nyní, když toto téma je ze strany vlády velmi upozaděné? To pan prezident Miloš Zeman mi připomněl falešné prorestituční argumenty církevních představitelů, podle nichž nemalou část získaných prostředků využijí ve prospěch potřebných či nemocných. Prezident se chce přitom při plánovaném dubnovém setkání u papeže přimluvit za to, aby církev část peněz z restitucí použila na zřízení hospiců. A já skoro uvěřila, že takové využití bude automatické. V tomto kontextu by bylo asi směšné připomínat song Janka Ledeckého, mimochodem velkého odpůrce církevních restitucí, o plnění slibů na Vánoce. Ty totiž duchovní budou trávit kázáním o morálce a vládní politici se budou radovat z dalšího roku u moci, k níž se dostali falešnými hesly pro voliče.