Albert Einstein prohlásil, že definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. A já mám čím dál větší pocit, že boj proti pandemii COVID-19 tuto definici splňuje dokonale.
Navzdory tomu, že se potýkáme již s několikátou vlnou, tak na politické scéně vládne naprostá nepřipravenost, média pouští zmatečné informace a znovu a znovu se ukazuje, jak moc chybí jakýkoli plán. Když pandemie udeřila poprvé, tak se to snad dalo ještě omluvit tím, že šlo o bezprecedentní situaci, na kterou svět – a tudíž ani Česká republika – nemohl být připraven. Samozřejmě to není tak úplně pravda. Československo v historii zažilo několik podobných situací a mělo plány i pro takové události, ale dejme tomu.
První vlna… a ty další
Během první vlny pandemie se česká společnost semkla. Všichni šili roušky, nosili si navzájem nákupy, sousedsky a komunitně se podporovali a dělali vše pro to, aby to bylo alespoň trochu snesitelné. Bohužel »elity« udělaly vše proto, aby do této nálady zasely co nejvíce chaosu a polarizovaly společnost do takové míry, aby jakékoliv opatření nebo návrh polovina fanaticky vyžadovala a druhá kategoricky odmítala. Nedivím se celé řadě pochybností, neboť to také bylo období, kdy se neprůhledně zadávaly zakázky a mnozí vycítili jedinečnou příležitost, jak napakovat své kapsy. Naprosto chápu rozčilení občanů. Zvláště ve chvíli, kdy se ukázalo, že během pandemie procento nejbohatších své majetky znásobilo a zbytek – tedy 99 % občanů – to zaplatil.
Od té doby se pohybujeme v tomto bludném kruhu šílenství. Pokaždé přijde vlna nakažených. Nemocnice se zahltí, zdravotnictví začne kolabovat. Přijdou naprosto náhodná a často i protiprávní a protiústavní opatření, malé a střední podniky upadnou do existenčních problémů, lidem se znehodnocují úspory vlivem inflace a dochází ke zdražování základních životních potřeb.
Pak přijde léto, pandemie trochu poleví a naše vláda i slavná opozice, která se už celá třese na teplá místečka, si dají nohy na stůl, ruce za hlavu a tři měsíce předstírají, že se vlastně nic neděje. Obyčejní lidé se v té době alespoň nějak pokusí dát dohromady, aby je na podzim čekalo další kolo.
Na co se tedy naši nejvyšší zatím zmohli? Mediální kampaně na podporu očkování jsou sice hezká věc, stačit ale asi nebudou. Dávno jsme měli začít systematicky investovat do zdravotnictví. Nakupovat ventilátory a modernizovat jednotky intenzivní péče. Dostat počet lůžek alespoň na úroveň, která tu byla před rokem 1989. Prostě posílit naše zdravotnictví lidsky, materiálně i finančně.
Ruku v ruce s tím pak představit jasný a pochopitelný plán na podporu malých a středních podniků a jejich zaměstnanců. Takový plán, který bude dlouhodobou investicí do české ekonomiky, a ne chabým hašením důsledků, aniž by byly ukončeny příčiny problémů.
Zestátnit exekutory, ukončit lichvu
Byl prostor na to připravit strategii, jak zabránit, aby další lidé spadli do dluhových pastí; prosadit regulaci nájemného a přehodnotit systém výstavby a financování bydlení; zestátnit exekutory a ukončit praktiky lichvářských půjček. Byla jedinečná příležitost si také konečně přiznat, že otázka soběstačnosti není nesmyslným výmyslem, ale reálnou potřebou pro zajištění bezpečnosti státu a v mnoha případech i ekologičtějšího fungování společnosti.
Jak se ovšem ukazuje, nic z toho slepenec pěti stran, který se zanedlouho chopí vládního kormidla, nechystá. Takže bude dělat zřejmě to, co vláda Andreje Babiše. Jen bude mít možná obratnější mediální krytí. A příležitost, kterou nám v tom všem negativním pandemie dala, totiž jak řešit základní problémy občanů, zůstane promarněna.