Dárek

Ráda dostávám dárky i je ráda rozdávám. To konečně není nic neobvyklého. Každý z nás je rád mile překvapen, byť maličkostí, a některé dárečky schováváme roky. Moje maminka má uložen první obrázek, který jsem namalovala. A já pečlivě opatruji usušenou sedmikrásku od své první lásky. Některé dárky bych však rozhodně obdržet nechtěla. Člověk by měl přijímat jen to, s čím se dovede ztotožnit, co je mu milé a neubližující jemu i ostatním. A tak marně přemýšlím, jak někteří politici své dárky příliš nestudují, natož aby zapřemýšleli, k čemu jim takový dáreček bude. Největší dárek teď obdržel premiér Sobotka. Skoro je mi líto, že právě v začátcích musí opatrovat dárek, který může způsobit mnoho nepříjemností jak jemu, tak i nám všem. Pracovně jsem si tento dárek nazvala dárek putovní. Stejný dárek totiž obdrželi již někteří politici před Bohuslavem Sobotkou. Je fakt, že nám níže postaveným nehrozí, že bychom se stali vlastníky tohoto skvělého dárku. Má totiž jednu vlastnost, že si obdarované vybírá sám. Připadá Vám mé povídání jako hádanka? Rozluštění je poměrně jednoduché. Putovním dárkem, který bych nikdy obdržet nechtěla a který vždy zničil obdarovaného, je Jaroslav Tvrdík.