Davídek a Denísek potřebují pomoc všech

Ta nespravedlnost ve mně vyvolá negativní emoce, kdykoliv se k ní vrátím. A že se k ní vracím poměrně často. Už před nějakou dobou jsem se zapojila do snahy pomoci Evě Michalákové získat zpět své dva syny, Davídka a Deníska, kteří jsou v Norsku, a je jim bráněno vídat se s matkou. Abych byla přesná, vídat se s ní mohou, ovšem jen dvakrát ročně a pod přísným dohledem. A nesmí s nimi mluvit česky, nesmí je ani pohladit. Své děti, které miluje. Je to krutý případ, kterému česká média věnují nemálo prostoru. Tedy jen pro připomenutí: Češka Eva Michaláková už tři a půl roku bojuje o své syny, kteří jí byli odebráni kvůli nikdy nepotvrzenému obvinění ze zneužívání otcem. Chlapci jsou vychováváni ve dvou pěstounských rodinách a spolu se téměř nevidí. Když jsem se o kauze dozvěděla, nezaváhala jsem ani minutu a rozhodla se připojit k pomoci rozdělené rodině. Spolu s dalšími českými kolegy jsme poslali otevřený dopis norskému velvyslanectví, kontaktovali jsme také kolegy z Rady Evropy. Snažili jsme se získat podpisy celého Evropského parlamentu. Probíhá sbírka, která je určena na právní pomoc paní Michalákové v Norsku. Jsem moc ráda, že se do toho zapojili čeští europoslanci napříč politickým spektrem. To je totiž ten případ, který maže rozdílné pohledy na politiku a v němž se rozhoduje srdcem. Stále doufám, že se naše iniciativa setká s brzkým úspěchem. Matka i děti totiž musí trpět každý den. Podle psychiatra Petera Pöthe se to může na chlapcích podepsat dlouhodobě. „Vlastně to může otřást základní důvěrou v to, že svět je dobrý,“ řekl nedávno pro Českou televizi. A to bychom neměli dopustit.