Již v minulosti jsem psala o problémech, které souvisejí s EU a tzv. demokratickým deficitem. Tento termín oficiální právnický portál EU definuje takto: »Voliči v EU nemají pocit, že mají účinný způsob, jak odmítnout ‚vládu‘, která se jim nelíbí, a nějakými způsoby změnit směr politiky a správy. Současná forma evropské správy věcí veřejných je taková, že není žádná ‚vláda‘.«
To bohužel vystihuje současný problém EU jen zčásti. Když tedy nemá EU »vládu«, která by se musela odpovídat vůli lidu, tak kdo má na chod institucí EU největší vliv? Abychom si tuto otázku mohli zodpovědět, musíme se seznámit s dalšími třemi termíny.
»Otočné dveře«
Tento termín nám ukazuje na problém, který je v EU velmi silný, a to zejména v Evropské komisi. Proces tzv. otočných dveří je velmi prostý. Buď jste ze světa velkého byznysu a jdete pracovat do Komise, anebo si v rámci politické práce zařídíte teplé místečko v nějaké nadnárodní korporaci. Nikdo si toho moc nevšímá, a jelikož Komise pracuje za zavřenými dveřmi, je těžké rozpoznat, kdo hájí zájmy jaké lobby a už vůbec nikdy netušíme, co jim za to bylo přislíbeno.
»Pětka«
Před několika lety se v souvislosti s demokratickým deficitem mluvilo i o tzv. pětce. Na pravidelné bázi se totiž na večeři setkávali předseda Komise Jean-Claude Juncker, předseda lidovecké frakce Manfred Weber, místopředseda Komise Frans Timmermans, předseda EP Martin Schulz a předseda soc. dem. frakce Gianni Pittella. Nikdo jiný se schůzek neúčastnil. Jejich setkání začala na popud místopředsedy Komise, který chtěl zefektivnit spolupráci mezi lidovci, sociálními demokraty a Komisí v době, kdy se v Evropském parlamentu navýšil počet poslanců z euroskeptických stran. Na tom by možná nebylo nic zas tak hrozného, kdyby nebylo i faktu, že představitelé EP jako jednu ze svých základních pravomocí mají právě tuto Komisi transparentně kontrolovat a nikoliv se s ní v tajnosti radit a domlouvat.
»G30«
Nejnovějším termínem, který nám ukazuje na temnější zákoutí EU, je tzv. skupina třiceti (G30). Jedná se o soukromou organizaci, jejímž cílem je sloužit jako fórum pro diskusi a výměnu názorů na globální hospodářské a finanční otázky s cílem prohloubit pochopení mezinárodních hospodářských a finančních otázek. Kde je tedy problém? S největšími světovými a evropskými finančníky tak sedí i ten, který má v popisu práce je kontrolovat – předseda Evropské centrální banky, Mario Draghi.
Jeden novinář se mě nedávno ptal, jestli je EU levicovým projektem, jak se domnívá Václav Klaus. Domnívám se, že tyto příklady ukazují, že je tomu na hony vzdálen. Dnes je více než kdy jindy nutné vrátit se k základním myšlenkám, se kterými Evropská unie vznikala a které úředníci pracující v orgánech EU dokázali zneužít. Myšlenka sociální soudržnosti, mírového řešení konfliktů a rovnoprávné spolupráce států je správná a neměli bychom se jí v dnešním globálním světě vzdávat. Co však musíme, je dát konečně občanům více prostoru k tomu, aby se podíleli na politice EU. Komise sice není de jure evropskou vládou, ale musí se řídit přáním občanů a nikoliv korumpujících korporací, kterým záleží jenom na zisku (viz Dieselgate). Dost bylo utajených jednání a dost bylo netransparentnosti. EU musí být otevřená a průhledná. Jinak sama sebe bude muset zatratit. EU se musí vydat na cestu změny, a pokud ji na tuto cestu nevyšlou výsledky brexitu ve Velké Británii a budoucí výsledky voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, pak se obávám, že bude dočista ztracena…