ROZHOVOR Parlamentní listy.cz„Jednoznačně zklamala,“ říká na adresu EU europoslankyně Kateřina Konečná a dodává. „Kubánští lékaři asi taky neměli starost o Italy v náplni práce, ale přesto přiletěli pomáhat.“ Přečtěte si také, kdo podle ní může za to, jak EU vypadá. Připomíná také, jak to bylo v roce 2009 s Lisabonskou smlouvou. Vyjádřila se i k „děkování“ Číně a ostře se opřela do USA. V rozhovoru pak nevynechala ani odstranění sochy maršála Koněva a vzkazuje: „Slaboši z Prahy 6 využili nouzového stavu, aby odstranili sochu osvoboditele Prahy. Bojovat s problémy dnešní doby neumějí, tak bojují se sochami. Ubohé.“
Z řady stran se ozývá, že EU v souvislosti s bojem proti koronaviru zklamala. Unie se hájí, že nějaké peníze uvolnila. Jak EU a její počínání v posledních týdnech hodnotíte vy?
Jednoznačně zklamala. A plakat nad tím, že EU nemůže nic moc dělat, protože to nemá v kompetenci, mi přijde jako naprosto hrozné zdůvodnění. Kubánští lékaři asi taky neměli starost o Italy v náplni práce, ale přesto přiletěli pomáhat. Je potřeba také jasně ukázat, kdo může za to, jak Evropská unie vypadá. Po léta tvořili koalici lidovci a sociální demokracie. Od loňska se tato velká koalice rozšířila, a tak Ursulu von der Leyenovou volila i frakce liberálů.
Z ČR tedy konkrétně europoslanci za Babišovo ANO 2011, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. Ti jsou spoluzodpovědní za to, co EU dělá (nebo nedělá) a jak. Nesmíme ani zapomenout na to, že to byla Evropská komise, která v letech 2011 až 2018, šedesát třikrát požádala členské státy, aby snížily své výdaje na zdravotní péči nebo zdravotní péči více zprivatizovali. Současní vládci EU v posledních deseti letech kašlali na zdraví lidí a šlo jim jen o podporu zisku soukromých investorů a tohle musí být obrovským poučením, které se nikdy nesmí opakovat.
Exprezident Václav Klaus řekl, že teď alespoň lidé vidí bezvýznamnost EU. Jeho syn Václav Klaus ml. zase navrhl, abychom vypověděli Bruselu Lisabonskou smlouvu. Co na postoj obou Klausů říkáte?
Z hlediska exprezidenta Václava Klause st. to vnímám jako čiré pokrytectví. Pojďme si udělat exkurz do nedaleké minulosti: 17. ledna 1996 schvaluje vláda Václava Klause st. žádost o vstup do EU. 23. ledna letí Václav Klaus st. do Říma, kde předává tuto žádost o vstup. 13. a 14. června 2003 probíhá v ČR referendum o vstupu do EU a jediná KSČM z parlamentních stran navrhuje hlasovat proti vstupu. Pak Václav Klaus st. s Vladimírem Špidlou podepisují smlouvu o přistoupení, která vstupuje v platnost 1. května 2004. Posuňme se do roku 2009, kdy Lisabonská smlouva má přenést část suverenity naší země na EU. V Parlamentu KSČM navrhuje uspořádat referendum. Odmítnuto. Poslanci všech stran s výjimkou KSČM pak hlasují pro ratifikaci smlouvy, kterou Václav Klaus st. jako prezident 3. listopadu 2009 podepisuje.
Že by se tak „skvělý“ ekonom a vizionář, který stál u všech zásadních rozhodnutí spojených s EU, celou tu dobu mýlil a prozřel až pak? Divné, nemyslíte? Já i KSČM máme v tomto po celou dobu svědomí čisté. V rozhodných okamžicích jsme se vždy prali za republiku i občany. Zatímco teď, když je na EU populární nadávat, se najednou vyrojilo tolik kritiků, ale kde celá ta léta byli? Nejen V. Klaus ml., ale celá řada dalších? Věřím, že lidé nemají tak krátkou paměť, aby vzpomenuli, jak se jednotliví politici při vstupu do EU i při podpisu Lisabonské smlouvali chovali.
Velkou kritiku sklidila přímo Evropská komise, konkrétně její šéfka von der Leyenová, která nás původně kritizovala za uzavřené hranice, ovšem následně se k tomuto opatření sama přiklonila. Co na to říct?
Jak jsem říkala – ať si to teď pan Babiš s ní vyřídí, když jeho strana je spoluzodpovědná za její instalaci do funkce. Osobně považuji za šílenost, že někdo je schopen mantrou volného trhu ohrožovat veřejné zdraví, jak to udělala Leyenová na počátku koronavirové krize.
Itálie se vlivem koronavirové pandemie řítí do obrovských ekonomických problémů. Země opět plánuje hlubší zadlužení, aby dokázala krizi přežít. Zaplatí to nakonec za Itálii jako vždy Německo a další bohatší země?
Neřekla bych jako vždy. Německo bylo v minulém století zodpovědné za nedozírné hospodářské škody, takže bych ho rozhodně nestavěla do role nějaké oběti. V poslední době navíc vždy, když Němci „zachraňovali“, tak na tom nakonec profitovali. Rozhodně ale nelze v tuto chvíli říct, jak budou vypadat rozpočty v rámci nejen Itálie, ale všech států EU. Nevím, jak to mají evropští politici, ale u mě je na prvním místě člověk. Až pak ekonomické otázky.
Hrozí podle vás zhroucení italské ekonomiky? Co by to znamenalo pro eurozónu? I Španělsko a Francie jdou dolů, nezřítí se eurozóna?
Jak jsem řekla – to lze v tuto chvíli jen těžko předvídat. Každopádně to nebude jednoduché období a byla bych ráda, kdyby opět tíhu krize netáhli občané a těch nejbohatších se to zase nedotklo. Toto jsme si tady zažili po finanční krizi v roce 2009 a musíme zabránit tomu, aby se to opakovalo. Nebo se snad někdo domnívá, že lidé například v takzvané první linii, kterým dnes všichni politici světa vyjadřují každý večer poděkování, poté, co se jim podaří krizi překonat, mají platit a sanovat ekonomické škody?
Chápu, že je to pro vlády členských států lákavé, protože si to v roce 2009 vyzkoušely, ale je třeba se těmto tendencím postavit hned od začátku, a to velmi důrazně. Plaťte vy, kteří jste si na privatizaci zdravotnictví a veřejných služeb vydělali miliardy. Plaťte vy, kterým vyhovovalo, že personál v těchto službách dře bídu s nouzí už před krizí… a zapomeňte na to, že opět budete brát peníze těmto lidem. To vám vzkazuji a udělám nejen já, ale celá KSČM proti tomu vše, co je v našich silách.
A mimochodem, vzhledem ke kritice, která se na hlavu EU snesla, a když se podíváme například na to, jak v Itálii začali nahrazovat vlajky EU ruskými vlajkami, je podle vás nakonec možné, že až se situace uklidní, budou další státy vážně uvažovat, podobně jako před časem Velká Británie, že EU opustí?
Podívejte, pokud EU nezačne rychle zpytovat svědomí a řešit obrovské rozdíly (například hodinová mzda se v rámci jedné EU pohybuje v průměru od šesti eur až do 45, což je více než sedminásobek!), pak je klidně možné, že v takové Unii nebudou chtít lidé být, když budou mít pocit, že jim nic nepřináší.
Když se podíváme k nám na opatření, která vláda ČR ohledně boje proti koronaviru udělala, ať už jsou to uzavřené školy, uzavřené hranice, omezení pohybu a další… souhlasíte s nimi? Přinesla tato opatření podle vás očekávané výsledky? A je nyní už čas na rozvolňování omezení?
Podle mě – byť ta opatření byla často tvrdá – se z hlediska účinnosti proti šíření viru ukázala jako opodstatněná. A s rozvolňováním bych důvěřovala odborníkům a byla bych ráda, aby toto rozhodnutí nebylo politické, ale odborné. Rozhodně si však nemyslím, že bychom s ním měli spěchat.
Vláda ČR vyhlašuje různé formy pomoci OSVČ, zaměstnavatelům, rodičům s dětmi… jsou podle vás dostatečné? A jsou pro lidi srozumitelné?
Tady už bych s chválou na vládu šetřila. Chápu, že je vše šité horkou jehlou, ale návrhy „pomoci“ pro OSVČ v počátcích ukazovaly spíše na snahu ušetřit než skutečně pomoci. Naštěstí se ta pravidla i na základě volání KSČM upravila. Pomoc velkým podnikům, které zaměstnávají tisíce lidí a mnoho menších podniků je na nich závislých subdodavatelsky, je zcela v plenkách. Ukazuje se tady ale ještě jedna věc: průzkumy dlouhodobě ukazují, že až polovinu domácností uvrhne do existenčních problémů nenadálý výdaj lehce nad 20 tis. Kč a kolem milionu lidí se pohybuje v rámci pásma chudoby nebo na její hranici.
To je problém, který ukázal, jak křehká je naše společnost a že stačí jen maličký impulz a lidé se dostávají do obrovských problémů. Myslím, že je načase znovu otevřít otázku progresivního zdanění, řešit zahraniční společnosti, které vyvádějí zisk z naší země, a další opatření, jež by pomohla lidem a spravedlivěji rozdělovala bohatství.