Odpovídala jsem na otázky Euractiv.cz
S jakou filozofií k revizi ETS přistupujete a které body považujete za ty nejzásadnější?
Osobně jsem vždy považovala systém obchodování s emisními povolenkami za zbytečný a nefunkční nástroj. Dávám přednost stanovování reálných emisních stropů, jejich důslednému vymáhání ve všech členských státech a kontrole. V současnosti se již nacházíme ve 4. reformě systému. Je třeba si na rovinu říci, že žádná z předchozích verzí, nikdy reálně nefungovala. Otázkou tedy zastává jestli se něco zásadního tímto dokumentem změní nebo jestli není současný koncept již od počátku vadný a neopravitelný. Nicméně samotný systém obchodování existuje léta a nic nenasvědčuje tomu, že by se od něj chtěla EU v nejbližší době odchýlit. Proto jako stínová zpravodajka k němu přistupuji s otevřenou hlavou a budu se snažit ze všech sil, abych v průběhu vyjednávání prosadila alespoň jeho racionalizaci. Za nejzásadnější považuji to abychom se domluvili kolik bude povolenek v celém systému a v jakém konečném poměru budou povolenky následně distribuovány do kategorie volných povolenek a do kategorie povolenek k aukci. Od toho se pak velmi úzce odvíjí další zásadní věci jako je linear reduction factor, Cross Sectoral Correction Factor, Carbon Leakage, Benchmarks, a problematika Inovačního či Modernizačního fondu. Tedy dokud se nedohodneme na finálních číslech povolenek a jejich rozdělení, nikam se nepohneme. V Evropském parlamentu standardně panuje atmosféra velkých ambicí pro snižování emisí. Nicméně současná navržená čísla se opírají o staré rozhodnutí Evropské rady z doby ještě před COP 21. Samozřejmě je poté také kruciální distribuce volných povolenek do odvětví průmyslu nejvíce ohrožených tzv. únikem uhlíku. Z mého pohledu se příliš nedá hovořit o nějakých nejzásadnějších bodech této reformy, neboť jednotlivé oblasti jsou natolik provázané, že nelze vypíchnout jedinou věc.
Jak se stavíte k návrhům na zvýšení lineárního redukčního faktoru
Jak jsem již uvedla. Současný návrh LRF tedy 2,2 % redukce vychází z čísel emisních redukčních cílů z několik let staré politické dohody členských států na Evropské Radě. Nicméně dnes již žijeme v době po uzavření nové mezinárodní smlouvy v Paříži na COP 21. Některé analýzy nám ukazují, že by LRF stanovený na 2,2 % nemusel stačit pro splnění závazku EU udržet nárůst teploty co nejvíce pod 2 stupně Celsia. Osobně jsem velmi skeptická, že by se i přes nátlak některých mých kolegů z Evropského parlamentu, podařilo LRF výrazně navýšit. Neboť k tomu by byla potřeba kompletně nová dohoda všech členských států, která by nahradila staré rozhodnuti Evropské rady. To je v současné atmosféře, dle mého názoru zcela nemožné. Navíc ráda bych zde varovala, že bychom se měli vzít velké ponaučení z aféry Dieslagate, která nám ukázala kam až nás mohou dovést od reality zcela odtržené ambiciózní emisní cíle.
Měl by být podle Vás navýšen podíl povolenek určených k bezplatné alokaci a odkud by se tyto povolenky mohly z aukčního podílu odebrat?
Při ceně povolenky, jaká v současnosti je, je jakékoliv zvyšování jejich počtu v systému holým bláznovství, protože by v konečném důsledku vedlo ke snížení ceny povolenky. Nízká cena povolenky je přesně ten problém se kterým se ETS potýká již od svého startu. Pokud je povolenka levná nemá smysl vůbec mít ETS, protože se absolutně míjí účinkem. Předpokládám, že pokud by se nutně musel navyšovat počet povolenek k bezplatné alokaci bylo by asi nejprůchodnější je přesunout z MSR, nikoliv z aukčního podílu, protože přesun z aukčního podílu by vzhledem k dalšímu úbytku peněz do rozpočtů členských států, nebyl nejspíš průchozí na Radě, Pro mě je daleko důležitější jakým klíčem se budou povolenky určené k bezplatné alokaci dále distribuovat. Nejpodstatnější je, aby se dostali opravdu těm sektorům, které jsou nejvíce ohroženy rizikem tzv. úniku uhlíku a jejíž jakékoliv problémy bychom nejvíce pocítili v našem sociálním systému. Současná úprava se ukázala jako zcela nevyhovující. Běžně dochází k tomu, že sektory, které povolenky nutně nepotřebují jich mají tolik, že nejenom, že další již nepotřebují, ale se zbytkem ještě mohou spekulovat. A ty, které je existenčně potřebují nemají žádné nebo jenom minimální množství. Tento tristní stav je nutné reformou napravit, nicméně nemyslím si, že by k tomu mělo dojít zrovna navýšením počtu povolenek určených k bezplatné alokaci
Jak lze podle Vás do budoucna předejít nutnost použít CSCF? Pomůže v tomto směru například tzv. tiered approach k bezplatné alokaci v rámci carbon leakage?
CSCF je nástroj, který napravuje určitým způsobem pokřivené prostředí. CSCF bylo přijato jako něco co možná nikdy nebude aplikováno. Realita byla taková, že se CSCF začalo používáta cca půl roku po svém zavedení. Samozřejmě z logiky věci je lepší nejprve napravit pokřivené prostředí tak, aby nebylo třeba CSCF vůbec použít. Ze začátku jsem si myslela, že tiered approach k bezplatné alokaci v rámci carbon leakage, by mohl být tím správným řešením. Nicméně po pečlivém nastudování všech v součanosti předložených variant a čísel jsem se rozhodla spíše podporovat tiered approach u CSCF než u carbon leakege. Tedy v současné době již nevidím použití CSCF, pokud bude patřičně upraveno a specificky cílováno, jako zlo.
Kromě toho bych se také ráda zeptala, jak se díváte na francouzský návrh nastavit v ETS cenové dno.
Umělé ínováanovení ceny povolenky, tedy její minimální ceny je neustále opakujícím se evergreenem a to již od samotného zavedení systému EU ETS. Dosavadní analýzy a výpočty vždy ukázaly, že se nejedná o dlouhodobě udržitelné řešení problému. Takové stanovení by pravděpodobně nevyhnutelně vedlo ke zhroucení celého systému. Pokud ETS chceme odmítnout jako nefunkční nástroj, já říkám: pojďme se racionálně bavit o tom čím ho nahradíme a jak. Já bych byla pro.