Saudská Arábie je dlouhodobě zemí, ve které jsou, pro její zahraniční styky, víceméně povolovány přestupky proti lidským právům. Trest smrti za rouhání, vraždu, homosexuální praktiky, krádež nebo velezradu, ukamenování za cizoložství a amputace rukou a nohou za loupež jsou totiž vyčítány Islámskému státu, avšak jen málokdy se vyčítají Saudské Arábii, patřící do skupiny G-20. Situace je o to paradoxnější, že Saudská Arábie byla na konci roku 2013 na tříleté období zvolena členem Rady OSN pro lidská práva.
Blogger a bojovník za lidská práva Raíf Badawí se o stavu lidských práv ve své zemi dozvěděl tím nejhorším způsobem. Za webové stránky „Svobodná saúdská liberální síť“, na kterých se údajně dopustil urážky islámu, byl trestním soudem odsouzen k 10 letům vězení, tisíci ranám bičem a pokutě jednoho milionu SAR (228 000 EUR). Před měsícem dostal Raíf Badawí první sérii padesáti ran bičem, přičemž ve vězeňské klinice bylo konstatováno, že další série už bude pravděpodobně osudná.
Právník Ráifa Badawího, Waleed Abu al-Khair, byl navíc za to, že založil organizaci „Sledování lidských práv v Saudské Arábii“, odsouzen zvláštním trestním soudem, a to na 15 let do vězení, po kterém bude následovat 15letý zákaz cestování. Tyto dva případy jsou pouze kapky v moři, což se dá očekávat v zemi, která považuje ženy a šíitské muslimy za občany druhé kategorie a diskriminuje cizince, přestože v zemi pracují.
Domnívám se, že je důležité hájit lidská práva i v těch částech světa, které se nacházejí v dobré hospodářské situaci a čile obchodují se „západním“ světem. Pokud budeme všem měřit stejným metrem, bude naše zahraniční politika čitelnější pro ty státy, které by chtěly lidská práva porušovat. Jsem velmi ráda, že Evropský parlament tento názor na svém posledním plenárním zasedání podpořil, i když je mi záhadou, proč například Jiří Pospíšil hlasoval proti.