Vlivem vyspělé medicíny a zlepšení životní úrovně dochází ke zvyšování délky života lidí po celém světě. V Evropské unii dochází k postupnému stárnutí obyvatelstva – tím roste i podíl seniorů v celkovém počtu obyvatelstva.
Je statisticky prokazatelné, že lidé po dovršení 75 let preferují spíše veřejnou hromadnou dopravu oproti automobilům, a domnívám se, že se jedná o trend, který bychom měli podporovat. V souvislosti s touto problematikou se často vedou debaty o tom, zda mají být senioři cenově zvýhodněni v případě veřejné dopravy. Pokud ano, jsou podmínky totožné ve všech členských zemích Evropské unie?
Zvýhodněné tarify
Otázka zvýhodněných tarifů pro studenty, důchodce či zdravotně postižené není pro jednotlivé státy totiž vymezena. Je tedy běžnou praxí vytváření těchto specifických zvýhodnění individuálně v každém členském státě bez jednotného evropského rámce. Iniciativy Evropské unie kladou důraz především na dostupnost veřejné dopravy pro osoby se sníženou schopností pohybu, avšak legislativa EU stanovuje zákaz jakékoliv diskriminace na základě státní příslušnosti a prosazuje rovné zacházení, které se týká veškerých druhů dopravy. Studie, kterou Evropská komise zpracovala v roce 2011, prokázala, že ve většině států EU mají cestující se zdravotním postižením a senioři nárok na snížení ceny jízdného, ale ne všechny členské země poskytují veřejnou dopravu pro seniory zdarma.
V Evropské unii existují země jako Belgie či Velká Británie, které poskytují bezplatnou veřejnou dopravu pouze pro seniory a děti. Nejvíce rozšířenou variantou je procentuální snížení ceny jízdného podle věkových kategorií, které využívá většina členských států. Nejpoužívanější je 50% zvýhodnění, ale v případě seniorů se tarif často pohybuje mezi 70-100 %. Naprosto specifickou skupinu tvoří města, která poskytují bezplatnou dopravu pro veškeré občany. V této kategorii dominuje především Polsko, Francie či Velká Británie.
Situace v ČR
Česká republika nemá jednotně stanovené podmínky pro cenové zvýhodnění veřejné dopravy pro seniory. Každé město má vlastní dopravní integrovaný systém, v rámci kterého stanoví jednotlivé tarify jízdného. Pražský dopravní podnik, který patří mezi nejvýznamnější provozovatele veřejné dopravy v ČR, poskytuje seniorům starším 70 let veřejnou dopravu zdarma. V případě Ostravy mohou senioři do 70 let využít slev na dlouhodobé časové jízdenky. Pokud občané překročí 70 let, mají nárok, stejně jako v Praze, na bezplatnou dopravu. Senioři v Olomouci po dovršení 70 let mají nárok na bezplatné roční či pololetní jízdné. Senioři v Brně mají věkový limit snížený na 65 let, poté mohou dopravu využívat zdarma. Z uvedených měst je patrné, že pokud se jedná o velká města České republiky, jsou senioři zvýhodnění mnohdy do 100% výše. Jediným městem, které zatím zavedlo zcela bezplatnou veřejnou dopravu, je Frýdek-Místek.
Vzor z Polska
Hromadná doprava zdarma přitom není žádnou levicovou utopií. To je myslím vidět z faktu, že největším průkopníkem v této oblasti je Polsko, které zavedlo bezplatnou dopravu v 15 městech. Z tohoto hlediska se Polsko řadí na první příčky v rámci Evropy a nastavuje směr, který bychom měli následovat.
Ať už ovšem vidíme bezplatnou hromadnou dopravu jako ideál, či nikoliv, můžeme se shodnout na tom, že zdaleka ne všichni členové společnosti by měli platit jízdné v plném rozsahu. Jsem přesvědčena, že důchodců se to týká zejména. Nejde jenom o to, aby tak byli »odměněni« za svou celoživotní práci, ale také o to, že s přibývajícím věkem se možnosti transportu významně omezují a hromadná doprava představuje často jedinou možnost, jak zůstat mobilní. Doprava zdarma pro důchodce po celé ČR by rovněž mohla představovat kompenzaci za nízké důchody. Pokud nebudeme reflektovat těžkou situaci starších spoluobčanů v dopravě, může se stát, že je tak ukotvíme k místu bydliště bez možnosti mobility…!