Český národ je prý plný muzikantů, chalupářů, kutilů, pivařů (a přiznejme si, i Švejků) a v neposlední řadě i pejskařů. Jistě můžeme být pyšní na to, že se velmi často staráme o své čtyřnohé kamarády s láskou a péčí, jakou zasluhují, a dokážeme se s úctou chovat k němé tváři. Problém však nevzniká v našich domovech, kde drbeme naše miláčky za uchem, ale ještě předtím, než se náš »nejlepší přítel« narodil…
Česká republika je totiž bohužel známá i jako množírna psů pro celou Evropu, a přestože se jedná o téma velmi nemilé, měli bychom o něm vědět co nejvíce.
Občanské sdružení Strana psa varuje, že: »V ‚množírnách‘ žijí zvířata v naprosto otřesných podmínkách, většinou v těsných klecích, ve vlastních výkalech, nemají žádný pohyb ani dostatek kvalitní stravy nebo vody. Jsou ponechávána v nevytápěných prostorách. Feny, které již nejsou schopny rodit, jsou nemilosrdně utraceny, často navíc nehumánním způsobem. Štěňata jsou odebírána a prodávána v nejútlejším věku, díky čemuž dochází k jejich častému úmrtí. V dospělosti trpí celou řadou zdravotních i psychických problémů. Kupujícím jsou předkládány falešné doklady a falešná veterinární potvrzení…«
Jak vidno, množírny mají do důstojného prostředí, ve kterém by mohli vyrůstat fyzicky a psychicky odolní pejsci, hodně daleko. Spíše připomínají místo, ze kterého bychom si zvíře koupit nechtěli. Otázkou však je, jestli jsme tak už omylem neučinili.
Jak se před množírnami chránit a jak je správně identifikovat, radí Liga na ochranu zvířat ČR: »Je evidentní, že prodejce nabízí během celého roku velké množství štěňat; nebude vám umožněno zajít se po předchozí domluvě podívat do místa bydliště prodávajícího za účelem návštěvy štěněte v jeho prostředí. Průběžné návštěvy štěněte jsou nezbytné proto, aby si na vás mohlo již v předstihu zvykat. Chovatel vám nabízí příliš mladé štěně. Existuje zákonem stanovená minimální doba 50 dní (přibližně sedmi týdnů). U veterináře je možné ověřit věk štěněte pomocí toho, jestli jsou prořezané mléčné zuby (plus zda má sací reflex), které se začínají prořezávat až od třetího týdne. Cena je nápadně nižší, než je obvyklé. Kupující nemá platnou smlouvu a doklady ke štěněti (očkovací průkaz/pas), a to není čipované. Chybí záznamy o odčervení a očkování, včetně data razítek veterinárních lékařů.«
Svázané ruce
Největší problém tentokrát nespočívá v nedostatku politické vůle, ale v tom, že kvůli nedostatečné legislativě má veterinární správa i orgány činné v trestním řízení v boji s množírnami svázané ruce, a to zejména kvůli neexistenci definice těchto množíren. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská vidí problém takto: »Neexistují u nás standardy pro chov, nemáme právním řádem definované parametry útulků a množíren. Tím pádem nemůžeme zakázat množírny nebo těžko definujeme místa pro nelegální chovy. Pokud nejsou zjevné důkazy týrání, jsou kontrolní orgány bezzubé a sankce směšné.« Naštěstí je zde způsob, jakým lze s množírnami bojovat, a tím je čipování a databáze psů.
V Evropském parlamentu, kde jsme toto téma řešili na minulém plenárním zasedání, jsem velmi ráda vyjádřila hlasováním přesvědčení, že kvalitní systém identifikace a registrace zvířat v domácím chovu v celé EU přinese výhody nejen pro boj s nezákonným obchodem, ale že navíc výhody zahrnují schopnost vysledovat zdroj epidemií a řešit problém týrání zvířat a další otázky spojené s životními podmínkami zvířat.
Nekupovat od množíren
Stačí vlastně tak málo, aby se mohla daná situace vyřešit. Musíme si dávat při výběru našeho domácího mazlíčka větší pozor a nekupovat od množíren. Navíc je zapotřebí zlepšení stávající legislativy či zavedení nové. Kdo však domácí zvíře někdy měl, ví, že jejich vděk je sám o sobě odměnou.